Ach jo, už mě zase mentoruje!

ee3db50c2cfd1c3e81584d04ee44408be273e4d718b216459cf2_640_mentoring-in-lifeTakhle si někdy povzdychne každý, kdo má tu smůlu, že se mezi jeho blízkými vyskytuje člověk, který je přesvědčen, že má „patent na rozum“ a dává to patřičně najevo. Káže, přesvědčuje o své pravdě, není schopen žádného nadhledu a nemá ani smysl pro humor. To, co říká, myslí vždy smrtelně vážně a dělat si z toho legraci je pro něj nepřípustné. Od takového „mentora“ se jeho blízcí snaží dostat vždy co nejdále, je to s ním tak trochu boj o přežití.

Není mentor jako mentor

Na mentory výrazně jiného druhu, než je naznačeno výše, můžeme kromě již etablovaných koučů narazit také v profesním životě. Zatímco kouč často přichází jako odborník zvenčí a nemusí mít žádné ponětí např. o pracovních postupech při výrobě nějakého produktu, mentor skoro vždy bývá zevnitř dané organizace. Je to někdo, kdo umí dvě základní věci – jednak rozumí dobře své odborné práci, jednak umí své zkušenosti předávat jiným, např. nováčkům, kteří se teprve zapracovávají nebo pracovníkům, již přešli v organizaci na nové pracovní pozice. Mimo komerční prostředí se mentoring využívá ve školství a také v některých sociálních službách nebo ve zdravotnictví. Může jít např. o pacientské svépomocné organizace nebo o doprovázení klientů ve složitých situacích, kdy pomáhá i to, když člověk má vedle sebe někoho, kdo prošel obdobnými životními zkušenostmi a je ochoten se o ně podělit.

Domnívám se, že takřka každý nějakého mentora ve své pracovní kariéře potká – jen se mu neříká mentor, protože jde čistě o neformální mentoring – přirozené předávání zkušeností mezi služebně staršími a mladšími kolegy, nic cíleného, podporovaného nebo ze strany vedení organizace dlouhodobě řízeného. Přitom pokud má začínající pracovník to obrovské štěstí, že se může učit od kolegy, který je zároveň zkušený ve své profesi, umí své zkušenosti předat a je mu přitom oporou, s níž je možné radit se o své profesní dráze, je to otisk, který si pak odnášíme už navždycky. Až s odstupem času jsem si uvědomila to obrovské štěstí, že jsem měla možnost začínat na pracovišti, kde se zkušenosti předávaly bez rivality a s možností učit se od služebně starších kolegyň a kolegů – řadu postupů dobré praxe a zdánlivě drobných detailů ve standardech práce s lidmi si nesu s sebou až doposud.

Vedení ve smyslu předávání postupů a návodů

Organizace, jež si uvědomují, že v mnoha pracovnících je ukrytý potenciál, jemuž stačí jen dát prostor pro jeho rozvoj a přinese to zisk všem zúčastněným, se s ním proto snaží cíleně pracovat. Odtud pak plyne i zavádění mentoringových programů pro zaměstnance. Rozhovor s šéfem a rozhovor s mentorem na totéž téma totiž není vůbec stejný, ačkoli se mluví o týchž věcech. Vztah mentor – mentee je vždy bezpečnější než rozhovor šéf – podřízený, a to i když šéf nemá ve zvyku používat mocenské nástroje. Jeho moc vyplývá již ze samé podstaty jeho vedoucí funkce. S mentorem může mentee probírat také daleko subtilnější témata než s nadřízeným, mohou se týkat např. toho, jak se prosadit v pracovním týmu, jak předkládat vedení návrhy na změny, jak uplatnit své dosavadní zkušenosti na novém pracovišti nebo jak řešit situace, kdy spolupráce mezi kolegy vázne apod.

Při mentoringu se cíleně věnuje dostatek času domlouvání spolupráce mezi mentorem a menteem. Je to mentee, kdo si stanovuje své cíle (v rámci ohraničeném nastavením mentoringového programu), mentor mu pomáhá na cestě k jejich dosažení – předáváním svých zkušeností z profese i s fungováním organizace, v níž oba působí a v neposlední řadě také respektem k tomu, že mentee si s jeho podporou bude schopen najít svou vlastní cestu. V souvislosti s mentoringem se často hovoří o vedení, což si zasluhuje krátké vysvětlení: vedení ve smyslu předávání postupů a návodů je samozřejmě žádoucí, nejde však o vedení k tomu, aby mentee kopíroval svého mentora, v tomto smyslu by naopak dvojici mentor – mentee vždy měla čekat tvořivá spolupráce na tom, jaká cesta bude k dosažení vytyčených cílů pro menteeho ta pravá.
Že nejen mentee prochází procesem učení se, je nasnadě, i s těmi nejlepšími předpoklady se ještě nikdo nestal dobrým mentorem okamžikem jmenování do funkce. Proto stejně jako jeho mentee i mentor vstupuje na svou mentorskou cestu, kde ho čeká jak řada příležitostí a výzev, tak i slepé odbočky a zákruty, především však dobrodružství , které přináší komunikace s druhým člověkem. Mentoři – profesionálové jsou proto zvyklí průběžně reflektovat svou práci, jsou zvyklí pracovat sami na sobě, přemýšlet o tom, co, jak a proč dělají a co to ostatním přináší. Zkrátka – není mentor, jako mentor. Takovému, který by se choval jako člověk zmíněný v úvodu článku, je dobré se vyhnout, s jiným může být naopak obohacující se setkávat.

Proč na Koučinkportálu přinášíme článek o mentoringu? Je to jednoduché – chceme se podívat na to, co mají tyto přístupy podobného, ale také na to, čím se liší. A pomoci zadavatelům ujasnit si, kdy pro ně bude lepší pozvat si kouče a za jakých okolností investovat do vytvoření mentoringového programu.

The following two tabs change content below.
Lenka Šimková

Aktuální články od: Lenka Šimková (více)