Co dělá kouče dobrým koučem

CílJe relativně snadné definovat, co dělá dobrého řemeslníka: pečlivost, přesnost, spolehlivost, včasné dodávání. Možná byste to upřesnili nebo mírně upravili, ale jsem si celkem jistá, že se na tom lehce shodneme.

U oborů, které pracují s lidmi, je to obtížnější a nejspíš pomůže vymezit to prostřednictvím výsledku: například dobrý učitel je takový, který děti naučí něčemu podstatnému ze svého oboru a dodá jim chuť se v tomto oboru dál vzdělávat. Dobrý terapeut pomůže klientovi snížit míru symptomů psychického onemocnění nebo zvýšit psychické zdraví. Dobrý kouč pomůže klientovi dosáhnout stanovených cílů.

Jedna věc je ovšem ověřovat, jestli učitel (terapeut, kouč) dosahuje kýžených výsledků, a druhá věc je, jak to dělá.

Jak se to sleduje v psychoterapii

V oblasti koučování blízké, v psychoterapii, už praktici i teoretici po desítky let měří, zda má jejich psychoterapeutická práce přínos pro klienty (mimo jiné také na přání zdravotních pojišťoven, které jejich práci hradí). K tomu také sledují, díky čemu se to daří, co musí terapeut dělat a co naopak nemá velký vliv na to, jestli se klient zlepší.

Jedna výzkumná studie za druhou potvrzují efekt psychoterapie. U klientů dochází ke zmírnění příznaků poruch jako je úzkost či deprese nebo ke zvýšení osobní pohody, spokojenosti a další.

Vztah, vztah a hlavně vztah

Když se výzkumníci podívali na to, čím to je, když je v terapii úspěch, zjistili, že jen malou roli, pokud vůbec nějakou, hrají konkrétní metody, jež terapeut využívá, a teoretické systémy, v nichž je vzdělán. Hlavní efekt mají takzvané „obecné faktory“ typické pro psychoterapeutickou práci, to jest schopnost terapeuta navázat kvalitní vztah s klientem: jeho schopnost naslouchat klientovi, vcítit se do něj a přijmout ho takového, jaký je. Čestnou výjimku tvoří kognitivně-behaviorální postupy, jež se ukázaly jako vysoce efektivní u fobií a obsedantně-kompulzivních poruch (takové to, jak někdo pětkrát zamkne, znovu odemkne a zase zamkne, aby si byl jistý, že dveře jsou skutečně dobře zavřené…). Dá se to shrnout, že psychoterapie je z velké části léčení pomocí vztahu.

Koučování není terapie, byť jsou to příbuzné činnosti. Účelem obou služeb je pomoci klientovi, aby dosáhl pozitivních změn ve svém životě. Nicméně u terapie budeme častěji pozitivní změny definovat pomocí míry symptomů psychologických obtíží, zatímco u koučování spíše co do míry naplnění cílů.

Funguje koučování? A díky čemu?

Tyhle otázky si položil australský kouč, psycholog a vedoucí katedry psychologie koučování (no vážně, to existuje!) na univerzitě v Sydeny Anthony M. Grant v roce 2012. Rozhodl se, že zjistí, jestli výše uvedené „obecné faktory“, tedy schopnost dobře naslouchat, projevovat skutečný zájem a empatii a přijímat klienta se všemi nedostatky, jsou v koučování také klíčové a zda dělají rozdíl mezi úspěchem a selháním. Ověřoval také, jak důležitým faktorem je schopnost kouče pracovat systematicky s klientovými cíli.

49 koučů, 49 klientů, 5 sezení

Jako výzkumnou skupinu vzal 49 koučů o průměrném věku 37,5 let, z toho 12 mužů a 37 žen. Tito koučové vedli vždy s jedním klientem koučovací program o 5 sezeních. Využívali metody kognitivně-behaviorálního koučinku a model GROW. Klienti si před koučováním zaznamenali cíl, v jehož naplnění doufali. Po skončení programu za 10-12 týdnů uvedli, do jaké míry cíl naplnili na škále od 0 (nedosáhli ničeho) do 100 (cíl byl zcela naplněn).

Klienti vyplňovali před programem a po jeho skončení řadu dotazníků zaměřených na jejich psychické zdraví (projevy deprese, úzkosti a stresu), míru prožívané osobní pohody a schopnost mít náhled sám na sebe.

Dále klienti vyplňovali dotazník týkající se postupů kouče. Jednak to byl dotazník zaměřený na koučovu schopnost pracovat s klientovými cíli a obsahoval otázky jako například: „Kouč mi pomohl formulovat jasné, jednoduché a proveditelné kroky“; „Rozebírali jsme, proč jsem neprovedl dohodnuté kroky“; „Cíle, které jsme si v koučování nastavili, pro mě byly velice podstatné“; „Můj kouč se mě ptal, jak jsem pokročil v dosahování cíle“; „Cíl, jak jsme si ho nastavili, byl náročný, ale dosažitelný“.

Klienti též vyplňovali dotazník zaměřený na zmíněné „obecné faktory“, s otázkami jako: „Můj kouč se staral o to, jakým způsobem chci něco udělat“; „Mám pocit, že můj kouč se o mě zajímá jako o člověka“; „Můj kouč mě podpořil, abych se ptal na co potřebuji“; „Cítím, že můj kouč mě přijímá, jaký jsem“; „Vnímal jsem, že mi můj kouč rozumí“; „Ve svého kouče mám velkou důvěru“.

Koučování funguje

Výsledky výzkumu jsou poněkud šokující. Zaprvé, a to není takový šok, byl koučovací program účinný a úspěšný. Nejenže pomohl klientům dosáhnout kýžených cílů nebo se k nim přiblížit. Po absolvování programu se zvýšila u klientů též schopnost náhledu na sebe sama a došlo ke snížení úzkosti a stresu. (Míra symptomů deprese a psychologická pohoda nebyly koučováním dotčeny.) Statistickými parametry změn vás nebudu zatěžovat, stačí vědět, že výsledky byly statisticky významné.

Vztah nebo cíle?

Který z faktorů měl vliv na úspěch programu? Prvotní analýza ukázala, že s úspěchem koučování souvisely jak obecné vztahové faktory, tak schopnost kouče věnovat se efektivně cílům. Oba tyto faktory však byly silně korelované, to jest projevovaly se u koučů zároveň. Čím více měl kouč jednoho, tím více měl pravděpodobně i toho druhého.

Klíčovou odpověď na otázku, co dělá dobrého kouče dobrým, ukázala až další statistická analýza. Když byl odečten efekt „obecných faktorů“, zaměření na cíl mělo stále souvislost s úspěchem koučování. Ovšem když byl odečten vliv zaměření na cíl, „obecné faktory“ už neměly s úspěchem programu žádné spojení.

Abych to vyjádřila polopaticky (odpusťte mi velké zjednodušení): když dva koučové měli stejnou schopnost vytvořit dobrý vztah s klientem, úspěšnější z nich byl ten, který lépe pracoval s klientovými cíli. Ovšem kdybychom vzali dva kouče, kteří stejně dobře pracovali s cíli klienta, jejich práce měla pravděpodobně stejný úspěch, i pokud by jeden z nich měl horší schopnost naslouchat, vcítit se a přijímat.

Vztahové faktory jsou jistě v koučování důležité. Jsou důležité pro vytvoření důvěry a ochoty klienta spolupracovat, otevírat se, hovořit o nepříjemných věcech. Můžeme je však na základě výše uvedeného výzkumu nazvat „hygienickými faktory“, neboli „podmínkami nutnými, avšak nikoliv dostačujícími“.

Myslím, že poselství je jasné zejména pro nás psychologicky zaměřené a v psychologii kované kouče:

Můžeme být sebevíc vcítiví a chápaví, ale pokud nebudeme kvalitně, systematicky a efektivně pracovat s cíli klienta, naše práce nebude mít žádný efekt.

 

 

Zdroj: Grant, A. M. (2012). An integrated model of goal-focused coaching: An evidence-based framework for teaching and practice. International Coaching Psychology Review, 7(2), 146-165. Dostupný například zde: http://www.coachfederation.org/files/includes/docs/161-an-integrated-model-of-goal-focused-coaching.pdf

Save

Mohlo by se vám líbit...