DARINA DAŇKOVÁ – Partnerstvím k rozvoji aneb jak koučování pomáhá tam, kde je to potřeba

Darina Daňková je jednatelkou kulturního domu AKORD v Ostravě, členkou asociace integrativních koučů (AIK) a zároveň jednou z hlavních realizátorek velmi zajímavého pilotního projektu PARTNERSTVÍM K ROZVOJI, který byl představen na letošní ostravské konferenci Koučink v praxi. Požádala jsem tedy Darinu, aby se podělila o podrobnosti projektu také se čtenáři Koučinkportálu.

Darino, jak vlastně celý projekt vznikl?

Zhruba před rokem jsme v naší asociaci přemýšleli, jakým směrem AIK dále rozvíjet, jak by AIK mohl být dále prospěšný. Jednu členku, konkrétně Andreu Šlachtovou, napadlo propojit tři partnery – kouče, koučovaného a firmu, která by koučování vlastně zastřešila, vzala pod svá křídla.

To je přece běžné, že firmy využívají koučování pro rozvoj svých zaměstnanců. Nebo je to v tomto projektu jinak?

Právě že firma-patron nepodporovala svého zaměstnance, ale někoho úplně cizího.  Díky patronovi mohl být celý projekt vůbec realizovaný.

Aha. Jak jste tedy postupovali?

Hledali jsme člověka, kterému by koučování výrazně pomohlo, který si však koučování prostě nemůže finančně dovolit. Hledali jsme také patrona, díky kterému by bylo možné pořídit o projektu video. Vlastně krátký dokument o tom, jak celé koučování probíhalo a zda přineslo výsledky.

Našli jste?

Našli. Koučovanou se stala ředitelka Mobilního hospice Ondrášek, Bronislava Husovská, která byla ve své roli šéfky nová a s mnohými věcmi si nevěděla rady.  Protože jsem velmi věřila v sílu projektu, patronem se stal Dům kultury Akord, jehož jsem jednatelkou. Zájem o roli kouče nebyla z řad asociace samozřejmě nouze. V našem projektu koučovala nakonec zkušená Šárka Gřundělová. Dělala vše ve svém volném čase a bez nároku na odměnu, pro vnitřní užitek a pro radost.

Jak to všechno probíhalo?

Myslím, že první setkání Šárky s Broňou proběhlo skvěle. Těžké to však měly v okamžiku, kdy se nastavila kamera a obě si uvědomily, že bude zaznamenáno každé jejich slovo, každá emoce. Naštěstí si na přítomnost kamery rychle zvykly, a jak se později svěřily, vlastně ji pak vůbec nevnímaly.

Takže byla natočena jednotlivá koučovací sezení. Co bylo potom?

Potom nastala detailní práce. Vymyslet scénář, aby video lidi bavilo, aby v něm zaznělo vše důležité a zároveň nebylo moc dlouhé. Stříhalo se, měnilo se… ale myslím, že výsledek se povedl. Posoudit můžete ale sami (shlédnout video).

Projekt však není prioritně o videu. Je o pomoci druhému prostřednictvím koučování. Jaký byl výsledek?

Výsledek je podle mě prostě bomba. Paní ředitelka hospice udělala na sobě kus práce. Jak sama řekla, je teď docela nový člověk. Koučování navíc nepomohlo jen jí osobně, ale i celému mobilnímu hospici. A to není všechno. Koučka Šárka nejen nadále do hospice ve svém volnu dochází, ale také lidé z jejího pracovního okolí uspořádali pro Ondrášek sbírku. A bonbonek osobní:  my  tři si dnes tykáme a víme, že se na sebe můžeme kdykoliv obrátit, budeme-li potřebovat . Myslím, že na samém začátku byl skvělý nápad, který však daleko přerostl své vlastní ambice.

Skutečně hezký konec

Kdepak konec. Začátek. Stalo se, co se možná právě díky nadšení všech zúčastněných stát muselo. A co jsme vlastně při zrodu projektu chtěli. Hned po premiéře na konferenci se ozvala jedna z účastnic, že sejí projekt moc líbí a její firma by se mohla stát dalším patronem. A dokonce má i tip na koučovaného.  Asi o tom všem mluvím v samých superlativech, ale prostě cítím, že je to kus dobré práce, která má svůj hodnotový a lidský přesah.

Děkujeme za rozhovor a inspiraci.

 

Mohlo by se vám líbit...