Inspiruj se druhými, ale srovnávej se jen sám se sebou

nebeInspirace. Někdo vedle nás je úspěšný, život se mu daří a má ho pod kontrolou. Jeho vztahy fungují, děti se smějí, manželka kvete a bankovní konto roste. Práce je mu posláním a naplňuje ho. Je viditelně spokojený. Život s nálepkou IDEÁLNÍ. Inspirující? Ano, tohle by se nám líbilo. Peníze dávají svobodu realizovat se a dělat, co nás baví. Fungující vztahy dodávají klid a podporu, povzbuzují nás a nabíjí energií. Děti? Co víc si přát, než když kolem lítají zdravé, šťastné, usměvavé děti. Pocit kontroly nad životem – co si budeme nalhávat – to je to, po čem touží většina z nás, byť o tom nemluvíme příliš nahlas.

Člověk, který tohoto stavu dosáhne, musí umět něco, co se dá jistě taky naučit. Jak to dělá? Které strategie využívá? O jaké zkušenosti se opírá? Kdo mu radí? A spousta dalších otázek, na které bychom jistě rádi znali odpověď. Jak on to jen dělá…? Ano, toto je obraz člověka, který rozhodně inspiruje.

Kdokoli z nás se může ještě mnoho naučit. Pokud bychom znali odpověď na všechny otázky, mohli bychom krok za krokem také realizovat život značky IDEÁL. Mohli bychom se učit způsoby a strategie, které úspěšní používají k tomu, aby byli úspěšnými, spokojení k tomu, aby byli spokojenými a šťastní k tomu, aby byli a zůstali šťastnými. Tomu říkám inspirace. Rozhodnutí už je pak na každém z nás a úsilí, pro které se nadchneme, je čistě osobní volbou.

To platí do chvíle, než se začneme S R O V N Á V A T

V tento moment opouštíme břehy inspirace a rychlostí blesku míříme do rozlehlého území osobní frustrace. Jak to, že on to má a já to nemám? Kde přišel k těm penězům? Proč já taky nemám tak krásnou ženu? Děcka se ke mně ani nehlásí. Parchanti mají v životě vždycky štěstí. Zloději mají vždy nejvíce peněz, hajzlové to jsou…

Přesouváme se k myšlenkám o tom, co nemáme, co nám nejde, co nám chybí, na co nestačíme, čeho nikdy nemůžeme dosáhnout. Vytváříme si osobní rámec vlastní neúspěšnosti, který nás řeže jako ostrý střep pod krkem. Zařezává se o to bolestivěji, čím více pozitivních událostí zaznamenáváme u druhých a čím více viny přilepíme na záda těm, kteří k nám zády stojí a našeho zmaru si nevšímají. A my jim to neumíme odpustit, protože se s nimi srovnáváme a z tohoto pohledu ležíme na lopatkách osobní prohry…

Co s tím?

Inspirujme se druhými, ale srovnávejme se jen sami se sebou. Jak na to? Odložme hodnotící hledisko a upřímně si udělejme revizi některých oblastí svého života. Jak jsem na tom se vztahy, penězi, spokojeností? Jak jsem na tom s manželkou? Co se děje v práci? V jakém stavu se nachází mé zdraví? Co mi dělá radost? Utišme svůj vnitřní pláč a utřeme slzy vzteku, kanoucí z osobních propadů a nezdarů. Jen konstatujme – s hlubokou upřímnosti vůči sobě samým – výchozí místo a určeme si startovní čáru. Svoji startovní čáru, na kterou se postavíme jen my sami.

Potom zapomeňme na to, že druzí jsou na tom lépe. Zbavme se lamentování a závisti a promysleme si, jak bychom na tom chtěli být MY! Zastavme se a možná poprvé v životě popřemýšlejme, jak bychom si přáli žít a co bychom v životě chtěli.

Jaký vztah bych chtěl mít se svou ženou? Jak by se mohla změnit má práce, aby mě více těšila? Co můžu začít dělat ještě dnes pro to, aby mé zdraví zůstalo pevné? Co mi v mém životě v minulosti přinášelo radost a mohl bych se k tomu vrátit?

Udělejte si čas na sebe, najděte si důvěryhodného kouče a srovnejte se. Srovnejte se sami se sebou. Přijměte výchozí stav, přestaňte s ním bojovat a nasměrujte sami sebe dopředu! I kdyby měřil první krok jen jeden milimetr, je to vždy lepší, než nevykročit vůbec.

Každá cesta začíná prvním krokem

Pro vás může být tím prvním krůčkem sezení s koučem, který vás provede územím, jenž není na žádné mapě. Územím, ve kterém přestanete závidět, nadávat a pomlouvat. Přestanete sebe a druhé hodnotit, obviňovat je ze své situace. Seznámí vás s prostorem, ve kterém můžete směrovat sami sebe k přijetí svých lidských nedokonalostí a zvážit práci, kterou je potřeba vykonat pro zvýšení osobní spokojenosti.

Co je cílem všech cílů v našich časem omezených životech?pocit štěstí, radosti, osobní spokojenosti, naplnění a smyslu života. Tento stav je podmíněn tím, jak spolehlivě do sebe zapadají ozubená kola jednotlivých životních oblastí, z nichž každá si činí nárok na svou důležitost. Našimi vztahy, finanční dostatečností, pocitem uspokojivého zdraví, střípky každodenních radostí a úspěšně překonaných starostí.

Jako vždy máme několik možností a je jen na nás, kterou si vybereme. Zvolme si buď frázi „Já toho nikdy nemohu dosáhnout, protože můj soused má jistě větší štěstí než já…“ a je to vyřízeno, nebo si položme následující otázky a hledejme na ně aktivně odpověď:

  • Jak by vypadal můj život, kdybych se cítil spokojeně? Co by bylo jinak?
  • Co bych mohl já sám ještě dnes udělat pro zlepšení mého života?
  • Co by mi to přineslo, kdybych na sobě začal aktivně pracovat a přijal za to odpovědnost?
  • Jak se budu cítit, když se mi podaří postupně realizovat mé plány a vize?
  • Kolik úsilí jsem ochoten vynaložit, abych se cítil lépe?
  • Až se za pár let ohlédnu zpět, čeho si na sobě budu vážit, když se to podaří?

Mnoho lidí, mnoho cest, mnoho různých lidských příběhů…

Otázka na závěr

O JAKÉM ŽIVOTĚ SI DOVOLÍM SNÍT?

The following two tabs change content below.

Mohlo by se vám líbit...