Jak motivovat slona?

Slon a jezdecLidskou psychiku si můžeme představit jako jezdce na slonovi. „Jezdec“ reprezentuje náš rozum, logiku, schopnost plánovat a dívat se do budoucna. „Slon“ pak představuje emocionální a instinktivní část naší psychiky.

Pokud chce jakoukoliv změnu uskutečnit pouze jezdec, je tato snaha předem určena k neúspěchu. Jezdec totiž nedokáže pohnout tím obřím zvířetem pod sebou a nasměrovat ho na novou cestu, pokud ono samo nechce.

Chceme-li tedy něco změnit na svém chování a na svých návycích, nestačí mluvit pouze s jezdcem, musíme oslovit i slona. Musíme zapůsobit na city, na emoce.

Není to o nepochopení

Zdá se to být zcela jasné. Přesto však opakovaně – když chceme ke změně přesvědčit druhé lidi – apelujeme na jejich rozumovou stránku, promlouváme k jejich jezdcům. Říkáme „Kdybych mu jen dokázal lépe vysvětlit, proč …“, nebo „Kdyby jen pochopil, že …“.

Pokud se nám nedaří provést nějakou změnu, obvykle to však není problém nepochopení nebo neporozumění. Rozumíme tomu, že pravidelný pohyb je pro naše zdraví důležitý, přesto se ale nezvedneme z gauče a nejdeme si zaběhat. Dobře chápeme, že cigarety jsou nezdravé, přesto však nepřestaneme kouřit.

Je velký rozdíl mezi tím, když víme, co máme dělat a jak máme jednat, a když jsme k tomuto jednání skutečně motivovaní.

Jak oslovit slona?

Jak tedy oslovit slona? Jak zapojit do hry své emoce?

Nejjednodušší cestou je vzbudit (ať už v sobě nebo v druhých) negativní emoce. To nám jde docela dobře. Obvykle se snažíme slona vyděsit a tím ho přimět ke změně. Strach může být skutečně velmi silným motivačním faktorem. Na tomto principu fungují například fotografie rakovinných nádorů na krabičkách cigaret. Problém ale je, že negativní emoce fungují jen krátkodobě. Jsou jako kámen v botě, který tlačí, a chceme se ho rychle zbavit. Motivují nás k rychlému provedení konkrétního činu, který nám od negativního pocitu uleví (například útěk, útok, konfrontace).

Většina situací, kdy ve svém životě potřebujeme provést nějakou změnu, je ale dlouhodobá. Místo rychlé akce vyžadují spíš dlouhodobé úsilí a vytrvalost. Navíc se při opakované expozici negativním emocím dostavuje efekt otupělosti a jejich účinek se snižuje. Pokud se na ten děsný obrázek na své krabičce cigaret dívám každý den, tak nějak si na něj zvyknu a přestanu ho vnímat.

Lepší cestou je tedy povolat do boje naše pozitivní emoce. Ty přímo neslouží k vyvolání konkrétního činu, ke spuštění konkrétní akce, ale mají jiné účinky. Pokud např. pociťujeme radost, chceme si hrát, zkoumat a zkoušet nové věci, a tím rozvíjíme své dovednosti a jsme více kreativní. Pokud pociťujeme hrdost na svůj výkon či výsledek, dává nám to optimismus a naději do budoucna a klademe si ještě větší cíle. A právě to všechno potřebujeme, když chceme uskutečnit nějakou velkou změnu.

Cíl nebo cesta

Často se domníváme, že pozitivní emoce přijdou teprve změnu uskutečníme, až budeme v cíli, až dosáhneme kýženého stavu, a že cesta k této změně bude nutně nepříjemná (bude to nudné, obtížné, bolestivé …). A protože se nám nechce hned teď tyto nepříjemné pocity prožívat, oddalujeme změnu do budoucnosti (Začnu až zítra, až příští měsíc, od nového roku …). Ale tak to vůbec nemusí být. Naopak, jenom tehdy, když se nám bude líbit samotná cesta ke změně, když se budeme těšit na každý další krok a když z něj budeme mít radost, přestaneme změnu odkládat a na cestu se skutečně vydáme.

Jak si můžete naplánovat cestu k vaší změně tak, aby vás bavila? Abyste na ní prožívali co nejvíce radosti a hrdosti?

The following two tabs change content below.
Irma Bohoňková

Aktuální články od: Irma Bohoňková (více)