Jak na závislosti aneb pozitivní koučink někdy nestačí

realize our addiction photoNěkteří koučové žijí v zajetí pozitivních předpokladů, které se zrodily spolu s protestanskou etikou. Věří v to, že můžeme tvořit budoucnost, že aktivita je více než pasivita, že každý je expertem na svůj život, že lidé mají svoje povolání, které mají naplnit, že změna stylu životu je možná, že kompetence lidí je nezpochybnitelný předpoklad, že „problém“ je bažina, v které nemá smysl se máchat…

To všechno může platit do chvíle, než se do koučování připlete něco nebo někdo, kdo se otravně vrací oknem, když ho vykážeme dveřmi. Kdo se objevuje jako periferní skvrna na naší vybroušené vizi. Je to bludný kořen, který nás jako v pohádce vrací po dlouhé trnité cestě na místo, ze kterého jsme vyšli. A to po všech těch výcvicích, sebereflexích a stovek skvělých koučovacích otázek. Jako bychom byli prokletí. Tím kouzlem nevládne nikdo menší než naše ZÁVISLOSTI.

Démoni

Dovolím si parafrázovat slavný výrok Freuda, že kdo tvrdí, že žádné závislosti (nebo alespoň závislostí tendence) nemá, tak v nich je až po uši (Freud: „Každý z nás někdy onanoval a kdo tvrdí, že ne, ten to dělá dodnes“).

Mám vlastně dvě zprávy. Ta dobrá je, že jimi trpíme všichni. Přesněji: úplně všichni. Potřebujeme se zbavit moralistního vnímání „závislostí“ jako něčeho, co se týká lidí na okraji společnosti. Ta druhá zpráva je, že i když se tím nikomu nechlubíme, je důležité docenit službu, kterou nám dělají.

Co to vlastně je závislost? Možná, že ještě lepší otázka je: jakou má funkci? Či k čemu nám jsou dobré? Prvně, závislost je pro nás něco jako cestovní prostředek. Umíme se jím dostat odněkud někam. To, co cestuje, je naše mysl. Můžeme to nazvat změnou stavu našeho vědomí. Trans a transport našeho vědomí. Závislosti nás dostávají do transu, přičemž trans není nic zvláštního, naopak, v transových stavech, neboli ve změněných stavech vědomí, trávíme rozhodně více času (až 70%), než při plném vědomí (mindfullnes). Např. jedete autem a ani nevíte, kudy jste jeli, co se dělo při vaši jízdě, protože jste ji odřídili duchem zcela mimo. A tento stav byl trans.

U závislostí nás většinou jako první napadnou drogy, alkohol, celkově tvrdé záležitosti. Ale popravdě, VŠECHNY závislosti mají stejný charakter, ať je to nutkavost sníst něco sladkého, či podlehnout lákavosti kokainu.

Zde je krátký a neúplný seznam věcí, které mohou mít závislostní charakter:

Cigarety, kafe, čokolády, jídlo a jeho používání jako drogy, drogy nelegální, alkohol, sledování porna, návštěvy erotických seznamek, sexchaty, sex s prostitutkami, nutkavá masturbace, nakupování, nutkavé nakupování, uklízení, lexaurin, valium, ibuprofen, hradní her a jejich paření do nocí, nutkavost být stále on line, sledování internetu, sledování facebooku, twiteru, instant messaging, hudba, televize, sledování filmů dlouho do noci, sledování několika filmů naráz, závislost na seriálech, nutkavé čtení, závislost na běhání, na ježdění na kole, na fitku, na horké vaně, sprše, rychlá jízda autem, neschopnost dodržovat předpisy či jet podle nich, závislost na vztazích či vztahu, na milované osobně bez níž náš život nemá cenu…

A my bez toho, jaké kvality nám závislosti zprostředkovávají, většinou nedokážeme žít. Ať je to síla, láska, porozumění, přijetí, plnost, vzrušení, klid, mír, uvolnění, lov a překonání limitů…. V závislostech je tendence být úplný, stát se celým, byť tato cesta je v mnohdy destruktivní.

Jak bojovat se svými démony

Jedna z cest, jak bojovat se svými démony, je udělat si jejich poctivý seznam. Závislost není nikdy sama, má minimálně ségru, a spíš má i bráchu. Lidé zpravidla kouří a také… jezdí rychle a… pijí a… jsou závislí na partnerovi a… Lidé některé své závislosti marginalizují, kouření už je jako standard, či rychlá jízda, malé pivko k obědu je nic, či koukání do mobilu, kdykoli mám chvilku, přece není závislost. Nebo je? „Ne ne, závislost je to až od tří piv denně a já piju dvě.“ Nejen kvantita, počítá se i kvalita.

Jednou z cest k řešení je prozkoumat a upřímně se podívat na to, co nám to všechno dává. Toto zvědomení může být tak silné, že dokáže někdy stejný stav vyvolat i bez drogy či oné závislosti. Prostě si uvědomíme onen pocit a jsme schopni si ho navodit. Jak říká Nohavica: „Ten klid, ten mír, taková ta velká pohoda, kdy člověk leží ožralý na zemi. A teď to všecko, ten klid a mír, do něho vstoupí a je tam člověk rozpláclý. A je středem vesmíru.“ To je čistá mystika. A je přítomna právě tady a teď i bez alkoholu.

Mám kamaráda, který jí zdravě, skoro si počítá kalorie, ale pak někdy večer přijde chvilka, kdy se přiblíží k lednici a dostane něco, čemu říká „vlčí hlad“. A nedokáže „to“ ovládnout.

Závislost začíná myšlenkami typu „přemýšlím, co by, něco by to chtělo… „Výchozí stav, ve kterém se nacházím, není úplně příjemný, vnímám ho tak v pološeru, ať už to je nuda, kterou zažívám už při dosednutí ke svému pracovnímu stolu, nebo při nedělním obědě. Tyto pocity jsou zpravidla na pozadí a my z nich musíme dostat ven. Jde o to si přiznat, že to jsou jemné, nikoliv drastické pocity, které nás vedou k tomu, stát se úplným… a závislým.

Naše touha po smyslu, klidu, Bohu, lásce, blízkosti, je to, co nakonec v nás otevře pivo, rozbalí čokoládu…a přijde rychlý, krátký trans – stav dvě, neboli změněný stav. A my jsme na chvíli zažili to, co bychom chtěli mít trvale. Žel se zase vrátíme do stavu jedna.

Problém u závislostí je, že se jich nemůžeme zbavit, pokud nemáme stejně silný prostředek, kterým můžeme nahradit naše démony, nebo-li mít alternativní transport k našemu životně důležitému transu.

Možností je právě síla našeho uvědomení. Uvědomění si toho, co se skutečně děje. To sice nevede hned ke ztrátě závislosti, ale může zvýšit efekt toho, co používáme, tedy k snížení dávek či zvýšení účinků, nebo prostě jen k naprosto vědomé práci na našem transu, který nám umožňuje zažít pro nás právě naši důležitou kvalitu. Ve finále jsme možná schopni si stejný stav navodit i bez chemických látek jako je třeba cukr, kofein, tein nebo alkohol, atd. Snění, imaginace a „dreaming“, nám v tom může hodně pomoci.

Boj s démony vyžaduje vždy celého člověka, naši plnou energii. Nikoliv to, že budeme dvě hodiny z našeho týdne cvičit nebo si dáme salátek. Taky si můžeme dokola nalhávat, že to je dobrý. To nepomůže, když naše duše zrovna hledá Božství.

A jak je to s tou pozitivní psychologií v koučování?

Pozitivní přístup mnohé vyřeší, hodně pomůže, ale jsou témata, kde naše pozitivní vize zmůžou velmi málo. Je to jako s noční můrou. Noční můry bývají zásadní sny. Navíc se vracejí, potlačení či představa pozitivní reality nepomáhá. V nočních můrách se totiž odehrává něco velmi důležitého, i když nás to děsí. Je to stejné jako v našich závislostech. Věřím, že pokud se vyhýbáme temnotě, přicházíme o velké zdroje energie, které nás dokáží položit na lopatky, kdykoliv se stanou naším osobním drakem. Takže pokud ho potkáte, neházejte flintu do žita. Může to být začátek velmi dobrodružné cesty.

Jen jedno doporučení, chcete-li průvodce na temnotu: neberte kouče „jedné knihy“ či školy, jak by řekl Tomáš Akvinský. Hledejte kouče, který se nebude bát tu temnotu prozkoumat s Vámi.

The following two tabs change content below.
Ondřej Krása

Aktuální články od: Ondřej Krása (více)

Mohlo by se vám líbit...