Je to ještě horší aneb Akreditace MŠMT

Volné pokračování článku Vybíráte výcvik podle akreditace? Dejte si pozor!

Akreditace je původně pojAkreditace rekvalifikačních programůem, který byl používán pouze pro schválení vysokoškolských programů. Později se tento výraz objevil i
v související oblasti – ve vyšším vzdělávání. Logicky. Dnes tedy má MŠMT v této oblasti dvě akreditační komise. Jednu pro vysoké školy
a jednu pro vyšší školy. Srozumitelné. Pak ještě, jakžtakž pochopitelně, vznikla akreditace pro vzdělávací programy pro učitele. Ministerstvo prostě chtělo kontrolovat kvalitu programů podle kterých se učili jejich zaměstnanci. No budiž.

Akreditovaný bodystyler

Míra mého chápání se ale stále snižuje. Na konci článku budu úplně za pitomce. Dále se zde ještě objevuje rekvalifikace v oblasti sportu. Té už nerozumím skoro vůbec. Tato akreditační komise schvaluje tzv. sportovní zařízení. Dnes eviduje cca 100 masérů, plavčíků, instruktorů aerobiku, bodystylingu, fitnessu či lyžování. Nevím proč. Domnívám se, že zcela postačuje známá a používaná stupnice trenér či cvičitel III., II. nebo I. třídy+ diplomovaný trenér. Ale, vemtočert, třeba jsem jediný, komu přijde divný bodystyler s akreditací Ministerstva školství.

A skutečný vrchol?

V roce 2009 se v souvislosti se zákonem o zaměstnanosti objevila potřeba přeškolit „nevhodně vzdělané absolventy našeho vzdělávacího systému  na jiný obor. Tomu se ani nedivím. Školství totiž funguje prapodivně. V posledních dvaceti letech vychrlilo nejroztodivnější absolventy. Nikdy jsem nepochopil, co umí takový absolvent rodinné školy nebo k čemu jsou asistenti podnikatele a spousta dalších. A že obor nazvaný vzletně obchodník není schopen vyprodukovat ani prodavače do supermarketu. Koneckonců řekněte mi, co mají obory vyučované na obchodním akademiích společného s obchodem. Ano byly a jsou tady všelijaké podivné obory k ničemu. Ale málo truhlářů, elektrikářů, kovoobráběčů apod.
Aby MŠMT tuto nesmyslnost napravilo, bylo pověřeno posoudit a schválit vzdělávací programy, které měly naučit zájemce o vykonávání nedostatkových řemesel a zároveň umožnit úřadům práce, které občas mohou zaplatit náklady na změnu kvalifikace, vyznat se ve velmi široké nabídce vzdělávání pro nezaměstnané.

3 000 institucí školí 40 000 nezaměstnaných

Dopadlo to, jak to dopadlo – jsme v Čechách. A tak dnes máme téměř 3000 (!) akreditovaných institucí, které poskytují snad desetitisíce (!) akreditovaných rekvalifikačních programů. Některé snad i smysluplné (tedy pomáhající řešit situaci na trhu práce – třeba obsluha motorové pily, vazač břemen, obsluha vstřikovacích lisů apod.), ale také zoufalé (manažer, kouč, lektor, personalista…).

Možná by ještě stálo za to porovnat, kolik mají akreditováno programů firmy spřízněné s jednotlivými členy akreditační komise. Ale to ponechme někomu jinému. Takže na MŠMT existují pouze tyto akreditace. Žádné jiné. Pomineme-li tedy akreditace určené pouze pro interní potřebu školství, zůstávají veřejnosti k dispozici pouze akreditovaná sportovní pracoviště a akreditované rekvalifikační programy pro nezaměstnané.

Jakým právem se kdokoliv, kdo hledá vzdělávací instituci pro dodávku školících programů, ať už pro sebe nebo pro zaměstnance firmy, domnívá, že potřebuje instituce či programy AKREDITOVANÉ a vhodné pro NEZAMĚSTNANÉ?

Mám nápad – nechám si u MŠMT akreditovat kurz Jak nebýt za blbce. A školit to bude moci jenom opravdový rekvalifikovaný blbec.

Ale asi jsem neobjevil díru na trhu, co? Nebo jsem skutečně jediný, kdo tomu nerozumí?

 

Autor článku

Fotka_garant_Tonda BoháčekTonda Boháček
lektor, kouč, psychoterapeut a hospodský

linkedinwww.koucovanistrachu.cz

The following two tabs change content below.