Když je čas odejít z nefunkčního vztahu

Lenka foto2Tyto řádky píšu během vánočních svátků, podle statistik se právě po Vánocích dveře advokátních kanceláří netrhnou. Stres a dlouhodobé krize ve vztazích často kulminují právě v době, kdy partneři tráví nezvykle hodně času pohromadě a kdy společnost a média apelují na lásku, rodinu a naplněné vztahy.

Každý rok se velmi podobný scénář opakuje se železnou pravidelností, některý z mých klientů nebo známých dospěje po vánočních svátcích k partnerskému rozchodu. Možná je tomu tak proto, že se zapomíná na vztah nejdůležitější – k sobě samému. Na sebelásku.

Kdy to vážně nemá cenu

Pokud se nyní budu obracet především na ženy, v zásadě existuje pět důvodů, kdy nemá smysl udržovat nefunkční vztah:

  • když je partner závislý (alkohol, drogy, automaty apod.)
  • když je partner chronický nevěrník
  • když je partner nezvládnutelný žárlivec
  • rozhodně berte nohy na ramena, pokud narazíte na agresora a násilníka
  • a jedním z posledních faktorů je také partner tzv. nemakačenko

Každá z nás si ale najde spoustu dalších důvodů, které mohou vést k tomu, že vztah pro nás už nemá budoucnost. Jednoduše se tento pocit dá nazvat nenaplnění, osobní nesvoboda, neodbytná myšlenka, že takto by vztah vypadat neměl.

Ne každá z nás ale najde tolik vnitřní síly, aby se problému dokázala postavit čelem, ať už máme na mysli děti, strach ze samoty, finanční tísně… Nebo zkrátka jednoduše nevíme, jak bychom to vlastně měly udělat.

A co s tím hodláš dělat?

Mám kamarádku, která je už roky nespokojená v partnerském vztahu, neustále si stěžuje a nadává na svého muže, se kterým žije už řadu let. Přesto na mou otázku: „A co s tím hodláš dělat?“ nikdy nijak konkrétně neodpověděla, jen vždy dál láteřila a pokračovala s výčtem všeho, co jí na partnerovi vadí. Není potřeba zabíhat do detailů; důvody, proč je ve vztahu nespokojená, jsou docela zásadní a z její strany naprosto oprávněné. Jejich konkrétní podoba ale vlastně není důležitá. Podstatný je pocit nespokojenosti, nenaplnění.

Zkoušela jsem jí nabídnout, ať své téma otevře v koučinku, to ale nefungovalo. Proč? Jednoduše v sobě neměla dostatek motivace problém řešit, pouze se potřebovala svěřit a vymluvit, postěžovat si. Naprosto respektuji postoj kamarádky k ní samotné i k její vlastní situaci, a jelikož jako kouč, ale i jako člověk nikdy nedávám nevyžádané rady, svou roli vrby jsem vždy sehrála dokonale.

Koho mít na světě nejraději

A tím se vracím k tématu sebelásky. O sebelásce na nás vyskočí na webu co chvíli nějaký článek. Je to dobře? Ano, myslím, že určitě ano. Podstatou všech těchto textů je, že pokud jakkoliv odmítáme to, co by nám prospělo, nemáme se rádi.

„Porovnám-li životy bez lásky k sobě a život se sebeláskou, jednoznačně je v druhém víc pohody, spojenosti, úspěchu a radosti, a to plně v souladu s našimi individuálními možnostmi. Klima sebelásky („jsem v pořádku“, „můžu si dovolit“) vytváří v mysli přirozeně zdravé prostředí, ve kterém rostou zdravé názory, nadhled a osobní kvality.“

Kamarádka má před sebou cestu, práci na osobním rozvoji – pokud se tedy rozhodne na sobě pracovat -, může najít své sebevědomí a vytyčit si jasněji osobní hranice.

Máte podobný problém, kdy jste se ztratili v bludném kruhu nefunkčního vztahu? Pak si zkuste odpovědět na zásadní otázky:

  • Co se děje v mém životě?
  • Jaký je náš milostný život? Jaký chci, aby byl?
  • Je to, co mi ve vztahu vadí, ve sféře mého vlivu? Mohu to změnit?
  • Mám vztah pod kontrolou? A i když jej aktuálně pod kontrolou nemám, mohu v budoucnu kontrolou získat?
  • Když si představím sebe a partnera za 5, 10 let, kde nás vidím?
  • Co opravdu chci?
  • Co opravdu potřebuji?

Je důležité si uvědomit, že vše ve svém životě, každý krok a rozhodnutí, děláme především pro sebe. Ne pro rodiče, partnera, děti nebo zaměstnavatele. Naši blízcí jsou zkrátka až na druhém místě. Pokud my sami budeme na sobě pracovat a spokojeně žít, pak budou spokojeni i oni. Tím prvním impulsem ale musí být láska k sobě samému. A věřte, ani vaše děti příliš neocení, když „kvůli nim“ zůstane matka celý život v roli oběti, ze které nenajde sílu vystoupit. Spíše budou hrdí na mámu, která v sobě najde odvahu konat. Nemluvě o příkladu, který jim jedním nebo druhým přístupem můžete do života dát.

Přeji vám do nového roku spoustu lásky – k sobě i lidem okolo.

Citace: KOLAŘÍKOVÁ, Lucie. Učebnice sebelásky. Česko: Ženy ženám®, 2015, 230 stran. ISBN 978-80-260-7688-9.

 

Mohlo by se vám líbit...