Kouč: manažer, nebo psycholog?

ee3db50c2ef71c3e81584d04ee44408be273e7d61eb012479df1_640_coachingKde se berou všichni ti kouči, kteří nabízejí své služby na českém trhu? Jaký je jejich background, co dělali předtím, než se stali kouči? A na co se máme zaměřit, pokud si chceme vybrat kouče?

Není kouč jako kouč

Většina kvalitních profesionálních koučů (nechávám teď záměrně stranou různé esoterické pseudokouče či sexkouče) se rekrutuje ze dvou profesních skupin. Buď původně působili jako manažeři, a v koučinku se rozhodli zúročit své zkušenosti s řízením procesů, vedením lidí, zaváděním změn … Nejčastěji jde o bývalé top manažery, obchodní manažery, či majitele firem. Specifickou a hojně zastoupenou skupinou jsou HR manažeři a personalisté.

Druhou skupinu představují psychologové a psychoterapeuti, kteří se rozhodli rozšířit portfolio svých služeb o koučování a získat tak nový segment klientů. Místo „léčení“ psychických nemocí, poruch či abnormalit a zmírňování obtíží svých „pacientů“ se chtějí více věnovat pozitivnímu rozvoji a osobnostnímu růstu i lidí takzvaně „normálních“.

Původní vzdělání a profesní zkušenosti kouče obvykle výrazným způsobem ovlivňují jeho koučovací styl, zaměření na určitá témata, a tím také cílové skupiny klientů.

Zaměření individuální nebo firemní

Manažersky orientovaní kouči většinou nabízejí své služby firmám a organizacím. Orientují se na taková koučovací témata, jako je vedení lidí a týmů, leadership, zvyšování výkonnosti lidí, reorganizace procesů a zavádění změn ve firmách, formulace strategií, projektový management, obchodní dovednosti apod. Kouči – manažeři mívají rádi strukturované procesy a modely (například GROW, SMARTER, VAK, ADAPT …). Cílem koučování bývá obvykle řešení konkrétních situací v každodenní praxi jejich klientů, dosahování výkonnostních cílů a rozvoj profesních dovedností.

Psychologicky orientovaní kouči se častěji zaměřují na individuální klienty a nabízejí životní, vztahový nebo kariérový koučink. Pokud působí ve firmách, pracují většinou s tématy, jako je rozvoj osobnosti manažerů, zvládání stresu a zátěže, time-management, techniky sebeřízení, dosahování rovnováhy mezi prací a osobním životem, slaďování týmů, řešení konfliktů apod. Cílem koučování bývá rozvoj osobnostního potenciálu klienta, jeho sebepoznání a sebereflexe, rozvoj komunikačních dovedností či řešení vztahových problémů. Kouč – psycholog většinou nezapře, jaký psychologický směr preferuje nebo jaký sebezkušenostní výcvik absolvoval, a podle toho se odvíjí i jeho výběr technik a nástrojů koučování. Máme tak tedy například:

  • NLP kouče, kteří pracují s vnímáním a pojmenováním reality, významem slov, vnitřními mapami, způsobem vnímání podle preferovaných smyslových modalit …
  • Gestalt kouče, kteří se zaměřují na autentickou komunikaci a prožitek „tady a teď“, pracují s otevřeným vyjadřováním pocitů, snaží se své klienty podněcovat, zneklidňovat až provokovat, narušovat jejich ustálené vzorce chování a sebeobraz …
  • Humanistické kouče, kteří bezvýhradně akceptují klienta, jsou empatičtí, jejich styl komunikace je autentický a partnerský, jejich koučování je zcela nedirektivní a neinvazivní, aktivně naslouchají a projevují zájem o klienta, zrcadlí jeho pocity …
  • Kognitivně-behaviorální kouče, kteří vycházejí z toho, že naše vzorce chování jsou naučené, a že je tedy lze za pomoci určitých technik odnaučit a přeučit, pracují s uvědoměním klientových iracionálních myšlenek a přesvědčení, jejich zpochybněním a nahrazením konstruktivnějšími vzorci myšlení …
  • Systemické kouče, kteří pracují se systémovou dynamikou, využívají narativní přístup, cirkulární dotazování, „zázračné“ otázky, škálování, pozitivní přerámcování, techniku externalizace problému …
  • Transakční kouče, kteří pracují s rozlišením tří stavů ega (Rodič, Dospělý, Dítě), analyzují symetrické a zkřížené transakce v komunikaci, pátrají po životních scénářích klienta …
  • Máme dokonce i psychodynamické kouče (je-li to ještě koučování), kteří se snaží odhalovat neuvědomované jednání a skryté motivy klienta, vracejí se do minulosti klienta, kde hledají příčiny jeho současného stavu nebo problémů, pracují s asociacemi, zabývají se přenosem a protipřenosem ve vztahu klienta a kouče, klientovým odporem a obranami …

Velkou skupinu pak tvoří kouči s eklektickým přístupem, kteří si z výše uvedených směrů a škol vybírají a kombinují (intuitivně nebo cíleně) jednotlivé prvky, metody a nástroje.

Je lepší manažer, nebo psycholog?

Výhodou manažersky orientovaných koučů – pokud koučují ve firmách a organizacích – je určitě znalost firemního prostředí a procesů. Dokážou mluvit jazykem svých klientů – manažerů, vyznají se ve firemní hierarchii a organizační struktuře.

Nevýhodou může být určitá povrchnost manažerského přístupu. Koučování je většinou zaměřené na vyřešení konkrétního problému nebo dosažení konkrétního cíle, bývá tedy spíše transakční, než transformační. To se může ukázat jako problém, pokud se kouč – manažer pustí i do oblasti životního koučinku.

Psychologický přístup v koučování jde obvykle více do hloubky, zabývá se osobností klienta, jeho hodnotovým systémem, sociálním a vztahovým kontextem. Součástí koučování bývá i využití psychodiagnostiky jako nástroje sebepoznání klienta.

Ve firemním prostředí však může tento přístup působit poněkud odtrženě od reality. Protože práce na změně osobnosti je dlouhodobá, nedokáže koučink většinou přinášet rychlá řešení aktuálních problémů nebo měřitelné výsledky, které jsou ve firmách vyžadovány. Velkým rizikem také je, pokud kouč sklouzne do roviny nevyžádané psychoterapie.

Jestliže si vybíráme kouče pro sebe nebo pro firmu, máme tedy raději sáhnout po manažerovi, nebo po psychologovi? Odpověď není jednoduchá ani jednoznačná. Je dobré si nejdřív ujasnit, co od koučování očekáváme, co konkrétně nám má přinést, jaká témata potřebujeme řešit. Chceme rychlé zlepšení obchodních výsledků, nebo dlouhodobou změnu manažerského stylu a přístupu k vedení lidí? Chceme nastavit firemní strategii, nebo zlepšit atmosféru a spolupráci v týmu? Chceme si vytvořit podnikatelský plán pro rozjezd svého nového byznysu, nebo prozkoumat svůj potenciál a nalézt své skryté vlohy?

I když tady popisuji dvě odlišné skupiny a přístupy, v reálném životě rozdělení koučů samozřejmě není takto černobílé. Hodně koučů s manažerskou minulostí se intenzivně vzdělává v oblasti psychologie, někteří dokonce absolvují sebezkušenostní terapeutické výcviky. Naopak kouči – psychologové si často doplňují znalosti v oblastech teorie managementu, řízení firem, projektového řízení apod.

A pak také existuje skupina koučů, kteří představují „dva v jednom“ – jsou to psychologové, kteří mají zároveň zkušenosti z manažerských pozic ve firmách nebo s řízením vlastní firmy.

Vybírejte tedy podle témat a oblastí, na které se chcete při koučování zaměřit. Ptejte se svého potenciálního kouče na jeho minulé zkušenosti a na jeho preferovanou koučovací školu či směr. A hlavně si nezapomeňte ověřit reference!

The following two tabs change content below.

Mohlo by se vám líbit...