Koučování v přírodě

Máte stejně jako já zkušenost s klienty, kteří jsou zahlceni množstvím svých myšlenek, a všude vidí příležitosti, kam by se mohli se svým podnikáním ubírat? Sršení nápady může leckdy člověka i paralyzovat. Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh, jak koučováním v přírodě pomáhám klientům zklidnit mysl a soustředit se na to, co je důležité.

Před pěti lety jsem měla možnost začít pracovat s člověkem, majitelem firmy, který byl velmi úspěšný. Vše se mu dařilo a přesto cítil, že stojí na životní křižovatce. Nevěděl, kudy se vydat dál. A tehdy mne oslovil, vybral si mne jako koučku a začali jsme spolupracovat. Když jsme měli hotovo v tom, co chce a očekává od koučinku, začali jsme řešit otázku, jak na to.

Hlava jako včelí úl

Běžné postupy nefungovaly. Myšlenky a témata, které nosil koučovaný v hlavě, byly tak různorodé, a potřeba vyřešit je všechny najednou byla pro něj až bolestná. Viděl mnoho možností, kterými se ve svém podnikání vydat, a nedařilo se nám najít způsob, jak vše poskládat do smysluplného celku. Ani po pár setkáních jsme se nepohnuli z místa.

Zklidnění při vycházce

Cítila jsem, že ani prostředí u mne v koučovně mu nezajišťuje odpoutání se od běžných věcí, které v současnosti řešil, a tak jsem přemýšlela, jak na to. Vyšla jsem z osobní zkušenosti, že pokud chci svoji mysl zklidnit sama u sebe, chodím do hor. Tam se mi myšlenky zpomalí a vše se zdá jasnější a průzračnější. A tak jsem to vyzkoušela i s koučovaným. Navrhla jsem, že si uděláme vycházku do přírody. Dali jsme si brzy ráno sraz na místě, odkud vedla strmá cesta na Lysou horu. Začali jsme tím, že jsme si v tichu a klidu lesa probrali, čemu se dnes chce věnovat, a pak už jsme začali stoupat. Koučovaný začal ze sebe překotně chrlit myšlenky, ale trvalo to jen chvíli. V určitém okamžiku pochopil, že pokud půjdeme svižným tempem nahoru, nedokáže dýchat i mluvit najednou.

Dýchání se stalo prioritou. A tam někde nastal zlomový okamžik.

Začal se soustředit na svůj dech, na to, jak jeho tělo reaguje na ranní výšlap a v půli cesty už byl zcela zklidněný. Využívala jsem prvky všímavého koučinku a soustředili jsme se na pocity, které v něm vyvolával les a cesta, kterou jsme šli. Když jsme se zastavili na krátké chvíle, dokázal popsat, že cítil vůni a chlad, viděl barvy kolem sebe, dotýkal se trávy a stromů, vnímal vodu, kterou jsme cestou pili z pramene. Od svých myšlenkových konstruktů se posunul více k přítomnému okamžiku. Když jsme došli nahoru, byl soustředěný a připravený na koučovací sezení. Dokázali jsme tentokrát při koučování dojít dál, než se nám kdy dříve podařilo. Oba jsme cítili, že tentokrát to bylo jiné a že jsme našli způsob, jak na to.

Koučink na horách

Od té doby jsme uskutečnili řadu koučovacích setkání na Lysé hoře, na Pradědu, na hradě Hukvaldy i Štramberské Trúbě, na Starém Jičíně i Sněžce. Místa jsme volili společně a oba jsme už věděli, že tato místa nám pomáhají navozovat potřebný klid, který pak vedl ke splnění koučovací zakázky. Postupem času jsme dokázali navodit tuto situaci pocitově i v mé koučovně či u něj ve firmě. K tomu ale byla potřebná ona počáteční a opakovaná zkušenost prožitkového koučinku v jiném prostředí a pochopení toho, co se v tu chvíli děje v samotném koučovaném.

Co potřebují klienti?

Byla to pro mne zkušenost, kterou jsem začala využívat i s ostatními koučovanými, kteří byli v podobné situaci. Hledala jsem tím odpověď na otázky:

  • jaký koučink majitelé firem skutečně potřebují?
  • Co vlastně hledají a jak se daří jim to nacházet?

Vím, že na tyto otázky neexistuje jednoznačná odpověď. Vím ale, že existuje způsob, který jim pomáhá dojít k rozhodnutí, co dál. Jsou určité prvky, které se u těchto lidí opakují. Hlavní zakázkou pro koučink u nich bývá především vybrat další směr toho, kam chtějí dál. Není možné najít směr dále, když v hlavě je to jako ve včelím úle a lítá tam jedna myšlenka za druhou a vše se nějak splétá dohromady. Sotva se začne rýsovat jeden směr, hned se do toho vloží další a koučovaný už sám neví, co vše z toho všeho vyloupnout a jak začít spřádat nit kudy dál.

Většinou je to tak, že tito lidé dokáží vidět velké množství příležitostí v budoucím směru podnikání a vše si dokáží představit, že by mohli realizovat. Pociťují však, že právě to je to, co je zmítá v pochybnostech a vytváří na ně samotné neúměrný tlak. Zažívají obavy z toho, co bude dál s nimi, s jejich firmami, s jejich životem. Nebojují s tím, že nevidí co dál. Naopak, bojují s tím, že možností vidí tolik, že jim to brání v tom, vybrat si tu správnou. Bojí se, že nestihnou zrealizovat vše, co vymyslí.

Koučink v přírodě přináší změnu

A právě u těchto lidí se mi osvědčil způsob, který jsem popsala a praktikuji už pět let. Ve většině případů funguje. Základem je, přivést je do zcela odlišného prostředí, než v jakém se běžně pohybují. Dokázat v první chvíli odpoutat jejich mysl od běžných myšlenek, pomoci jim uvědomovat si, co prožívají a cítí ve chvílích klidu v přírodě. Právě kombinace fyzické zátěže a koučinku jim pomáhá rozjasnit cestu, kterou se chtějí vydat dál. Významnou úlohu hraje i fakt, že jsou rádi, že nesedí v kanceláři, ale jsou v prostředí, které běžně vnímají jako bezpečné, volnočasové a příjemné. Najednou v tomto prostředí dokáží propojit práci, život, sebe.

Tyto zkušenosti mi potvrdily, že spojení fyzického prožitku s koučinkem je cesta, která může lidem pomáhat. Na mne jako kouče to klade větší nároky v tom, že musím být nejen v psychické, ale i fyzické kondici. Je to však cesta, která mne zcela naplňuje a vidím v ní smysl pro své koučované. A to je pro mne důležité.

 

Spoluautorkou článku je garantka rubriky METODY A PŘÍSTUPY

The following two tabs change content below.
Radka Šušková
Tel.: +420 776 777 742
New Dimension, s.r.o.
Radka Šušková

Aktuální články od: Radka Šušková (více)

Mohlo by se vám líbit...