LUKÁŠ KOHOUTEK – Koučink a jeho role v odvykání kouření

Lukáš Kohoute - foto

Lukáš Kohoutek – manažer, lektor, autor článků o vztahu LGBT+ a křesťanství. Původní profesí teolog, který po cestě ochutnal i medicínu a psychologii. Jeho životní výzvou je výrok knížete Myškina: „Krása spasí svět“ a biblické podobenství o boháčovi zakončené palčivou otázkou: „Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil?“ Aktuálně zejména řídí dvě neziskové organizace, školí učitele a spoluvytváří preventivní programy pro děti ve školách.

 

 

Lukáši, jsi prezidentem České koalice proti tabáku a také ředitel spolku Jules a Jim.  Zkus nám  trochu přiblížit, čím se tyto dvě organizace zabývají.

Česká koalice proti tabáku je neziskovou organizací, jejímž cílem je změna společenského pohledu na kouření tabákových, ale nově i netabákových výrobků – na mysli mám e-cigarety. Pracujeme jak na úrovni preventivních aktivit ve školách, tak formou podpory firem, které se rozhodnou stát nekuřáckým pracovištěm – jde o tzv. Nekuřácký podnik. Dlouhodobě provozujeme také Linku pro odvykání kouření 844 600 500.  Mimo to jsme zapojeni do podpory změn v oblasti kouření na ministerstvu zdravotnictví.

V organizaci Jules a Jim se zaměřujeme na podporu školám, tedy žákům, učitelům a managementu škol, a když se zadaří, tak i rodičům při poskytování služeb v oblasti primární prevence rizikového chování a osobnostně-sociálního rozvoje.

Tématem tohoto rozhovoru je odvykání závislostí, resp. odvykání kouření. Pojďme se tedy podívat, jakou roli má  koučink v České koalici proti tabáku?

V Koalici jsme před pár lety vlastními silami vyvinuli metodu „sebekoučovacích brožurek“, kdy si klient vyhodnocuje své úspěchy při odvykání formou denních záznamů a vylepšuje si tak baterii nápadů, jak i příště zvládnout svou abstinenci. Pochopitelně to ale nejde bez podpory konzultanta, který musí na začátku práce s klientem důkladně vyhodnotit možná rizika, doporučit vhodné pomůcky k odvykání a nastavit odvykací plán, což zahrnuje i mentoringovou složku.

Vidíš nějaká slabá místa ve využití koučinku při odvykání kouření?  Přeci jen kouč standardně pracuje se „zdravou“ populací a o závislosti na nikotinu  hovoříme spíše jako o nemoci. 

Jedna studentka na FF UK se pokoušela ryze koučovací program pro odvykání navrhnout, ale výsledky nebyly zcela uspokojivé. Přesto je koučink dobrý zejména na začátku odvykacího procesu, kdy s klientem pracujeme na posílení jeho rozhodnutí, motivaci přestat kouřit a aktivizujeme  jeho další vnitřní zdroje. Při vlastním odvykání kouření je pak přeci jen nutné brát ohled na to, že u klienta v 70 % případů dochází ke změnám na mozku – což je ona klasická fyzická závislost na nikotinu, tudíž je nutné vyřešit tuto oblast zatíženou silnými abstinenčními příznaky. Jakmile se dohodneme s klientem na vhodných pomůckách ke zmírnění těchto abstinenčních příznaků, otevírá se opět široké pole hledání cest pro pokrytí psycho-sociální složky závislosti. Tam lze již opět stavět na jeho úspěších z minulosti a aplikovat GROW model při plánování dalších kroků.

Odvykání  není otázka jednoho dne.  Je to obvykle delší proces, který vyžaduje poměrně silnou vůli a hlavně motivaci.  V jaké fázi odvykání je podle Tebe role koučinku klíčová?

Koučování je vhodné vlastně v každé fázi odvykacího procesu, pokud se již klient dostaví – na počátku k zesílení jeho motivace k odvykání, dále při volbě vhodných odvykacích pomůcek a nakonec při plánování kroků k definitivnímu zanechání kouření. Vedle toho je však nutnou součástí práce konzultanta i kvalitní mentoring.

V týmu lektorů a konzultantů, kteří jsou obvykle vystudovaní nebo studující adiktologové, medici a psychologové máš také kouče.  Do jaké míry, podle Tebe, může kouč ovlivnit   dynamiku takto specifického pracovního kolektivu a čím může klienty organizace obohatit?

V tuto chvíli máme koučku v Koalici krátce, tak neumím ještě přesně vyhodnotit přínos pro tým. Očekávám ale pomoc při vylepšování odvykacího programu právě z pohledu zaměřeného na proces změny v mysli klienta. Je to vlastně poměrně velká proměna způsobu práce vzhledem ke klasickému lékařskému postupu, kdy je kuřák vnímán jako pacient, tudíž je spíše pasivním příjemcem rad a doporučení než aktivním tvůrcem vlastní ne-závislosti.

Jaký je Tvůj osobní postoj ke koučinku a podle čeho by sis vybral dobrého kouče?

Kouče chápu podobně jako trenéra, který může klientovi výrazně pomoci dosáhnout jeho cíle. Rozlišil bych ale krátkodobý a dlouhodobý kontrakt. Například my v Koalici máme jednoznačnou zakázku: „Chci přestat kouřit“. Pokud ale klient přijde ke koučovi s tím, že chce zlepšit, změnit svůj život, že chce být více aktivní, mít věci více pod kontrolu atp., pak mi přijde důležité koučovat klienta nejen ke konkrétním cílům, ale také k sebekoučinku. Dobrý kouč je pak pro mě ten, kdo dokáže své klienty dokoučovat právě k této dovednosti a „nesuší si je“. Logicky se zde střetává etika a ekonomika a já sázím na etiku. Kdybych to měl shrnout do nějakého rčení, pak bych asi řekl: „Kouč/koučink je dobrý sluha, ale zlý pán.“ Což zahrnuje i to, že k bytí člověkem patří i prostor dovolit si dělat věci neefektivně a občas jen tak přešlapovat na místě.

Děkuji za rozhovor.