MICHAL POHLUDKA – Je práce manažera skutečně taková, jak se píše v knihách a učí na školeních?

Michal Pohludka je autorem úspěšného facebookového blogu „Život korporátního vedoucího” a z něho vycházející knihy Byznys trip. Vystudoval tři vysoké školy a MBA. V současné době vydává svou druhou knihu o vedení lidí včetně koučování, ve které má za cíl inspirovat každého, kdo chce ve svém profesním životě něčeho dosáhnout.  S Michalem si nejen o knize povídala koučka, Bára Johanna Hrdinová.

Michale, vychází Tvá druhá kniha „Jak zvládnout práci manažera“. Na toto téma vyšlo již spoustu knih, proč jsi ji napsal?

Můj nejlepší kamarád mi řekl, že knih na toto téma je více než dost. Motivačních, manažerských a kdo ví jakých. Měl pravdu a i přesto jsem se nenechal odradit a kniha je na světě. Hned od počátku jsem měl totiž jasnou vizi o jejím smyslu.

Kniha má inspirovat a inspiruje. Teorie jde stranou a do popředí vstupují příběhy všedních dní. Nikoliv mé, nikoliv příběhy hostů. Ale vaše. Z obyčejných všedních dní, z českého prostředí. Víte, co se bude dít při čtení této knihy? Začnete plánovat, měnit své zaryté vzorce chování a přemýšlet. Nad sebou samým, svou kariérou i nad svým týmem a smyslem celého vašeho snažení. Pokud tomu tak bude, pak kniha splnila můj cíl.

Koupil by sis svou knihu, kdybys ji nenapsal?

Ten název je natolik laciný, že bych se u ní zastavil. Jsem líný číst, tak bych knihu otočil na zadní stranu a viděl tam názvy kapitol, které jsou lákavé pro každého včetně mne. Takže by bez nějakého dalšího váhání skončila v košíku, protože přeci jen to je česká tvorba a podtitulek: „Čeští lídři a zajímavé osobnosti poodkrývají tajemství svého úspěchu“ říká: „To si prostě musíš koupit! Klidně na později, ale hlavně, ať je doma dříve, než se vyprodá.“

Jaká je Tvá zkušenost s prací manažera? Je práce manažera skutečně taková, jak se píše v knihách a učí na školeních?

Každý má svou představu o této práci. Já ji mám rád, je mým koníčkem a užívám si ji. Takže z mých úst nemůže zaznít nic jiného, než pochvalná slova. Takže pokud si čtete o této práci cokoliv pozitivního a na školeních posloucháte nadšeného lektora, pak je přesně taková.

Jaká je z Tvého manažerského pohledu koučovací praxe ve firmách?

Obzvláště velké společnosti kladou důraz na koučování svých lidí. A dává to význam, protože právě lidé jsou faktorem úspěchu. To, jakým způsobem firmy, či lídři koučování provozují v praxi, to je zřejmě specifické. Já osobně jsem měl vždy vedoucí, kteří tento nástroj měli rádi – koučovali mě, neposkytovali mi řešení, jen mě směřovali a tento styl vedení lidí podněcující kreativitu a přemýšlení je mi blízký. Když bych šel ještě o kousek dále a zaměřil se na externí kouče, tak zde je klíčová jeho profesionalita a zkušenost. Jak životní, tak pracovní. Osobně jsem na takové štěstí neměl a o to více se těším  na tu správnou osobu, která se mnou bude moct rozebrat spíše ty dlouhodobé vize a cíle.

 

Kdo a jak změnil Tvůj pohled na pracovní život?

Každá osoba, od které se můžu něco naučit, mě ovlivňuje. Stačí mít oči otevřené, zahodit ego a nasávat jako malé dítě vše užitečné, ale i chyby, které dělají jiní, abych se jim mohl vyvarovat. Nicméně ten největší vliv měl na mě jeden z mých bývalých šéfů. Úspěšný, pragmatický, racionální Francouz. Ano, slyšíte dobře. Francouz, který mě vedl pár let, a stále jsme v kontaktu. Je mým profesním koučem, který mi nikdy neřekne řešení, jen jeho osobní názor. Smysluplný, někdy drsný, ale vždy s vizí do daleké budoucnosti.

Moc se mi líbila Tvá první kniha, jak vznikla?

Je úplně jiná. Pod pseudonymem ŽKV jsem napsal Byznys trip, což je satirické dílo. Poodkrývá logické a nelogické chování korporací a je okořeněná zážitky z pracovních zahraničních cest, jistě z úplně jiného pohledu, než nějaká cestopisná kniha. Doporučuji. Je to prvotina a ty bývají ryzí.

Souhlasím. Píšeš s lehkostí a vtipně, budeš pokračovat ve spisovatelské dráze?

Psaní není byznys. Musí se mi chtít. Musím mít na psaní náladu a pak je teprve psaní lehké, vtipné a hlavně rychlé. Mou slabou stránkou je, že jsem netrpělivý. Takže když se psaním začnu, musím mít v hlavě jasný koncept, vizi a představu, abych pak u počítače netrávil věčnost. Nyní o další knize nepřemýšlím, nicméně věřím, že jakmile mi v hlavě nějaká tvůrčí myšlenka přeskočí, tak bude další kniha na světě. Pro radost a z radosti.

Tvůj facebookový blog Život korporátního vedoucího získal během krátké doby přes 8000 fanoušků. Čemu přisuzuješ tak velký zájem?

Přijde vám to moc? Teď vážně. Jsem za ten blog velmi rád. Dává mi nové kontakty, inspiraci a radost z radosti lidí. A v tom to je. Nejsem žádný spisovatel. Nejsem ani výjimečný manažer. Je v tom právě ta trocha navíc: Autenticita. Píši prostý text, bez grafik a zdobení. Píši, kdy se mi chce a to znamená, že teprve pak to stojí za to. Odpovídám lidem na komentáře, zprávy a to si myslím, že je klíčem k úspěchu. Ve všem. Tím je oboustranná komunikace.

Michale, je Ti 37 let, máš tři děti, vystudoval jsi tři vysoké školy a MBA program a získal pestrou manažerskou zkušenost, kterou úspěšně předáváš dál. To jsou velké životní i pracovní úspěchy v tak mladém věku. Jak se to stalo? Přes to, co všechno si dokázal, navíc působíš příjemně, přirozeně a tak nějak „normálně“. Prostě „na nic si nehraješ“. Čím to je?

Myslím, že pár odpovědí je v otázce. Být normální je v dnešní době přednost. Mít na paměti, že dnes se daří a zítra nemusí. Mít pokoru snad ke všemu a úctu ke každému. A jestli se cítím v takovém věku úspěšný? Ano. To jsem se ale cítil vždy. Protože pro mne znamená být úspěšný býti šťastným. Kuchařka, prodavačka a vlastně všichni mohou a jsou úspěšní, jsou-li šťastní. Každý v něčem jiném, a pokud to nebudeme přepočítávat na peníze, pak se nám otevřou jiné obzory a možná se i společnost trochu pozmění.

Co se ještě podle Tebe musíš naučit?

Nic moc neumím. Na světě a v životě je tolik krásných aktivit, zálib, míst, koníčků, že ve všem mám obrovský potenciál se něco naučit od nuly, či skoro od nuly. Příklad? Říkal jsem, že jsem netrpělivý. Pokud se změním, nebudu přeskakovat z aktivity na aktivitu a konečně bych začal věci dodělávat do zdárného konce. Teď jsem v procesu učení …

Jsi úspěšný. Jsi také šťastný? Co tě dělá šťastným?

Jsem šťastný. Není třeba čekat na velké štěstí a s vráskami na čele ho vyhlížet z okna. Takže denní drobnosti, slunce na obloze, lidi kolem mne. Zvlášť ti mně blízcí.

Zažil jsi někdy moment absolutního štěstí, kdy jsi cítil, že nic víc už nepotřebuješ?

Jsem snílek, ale i pragmatik. Mám tisíce myšlenek v hlavě, a i když jsem šťastný, tak se dívám dál. Snílkovsky a racionálně. Takže takové pocity, že nic dalšího nepotřebuji, či nechci, ty nemám.

Jaký je Tvůj recept na štěstí?

Umět si připustit, že jsme šťastní a užít si to. Nestresovat. Radovat se z drobností.

Rád prý cestuješ, jaké nejzajímavější místo jsi navštívil?

Pokud bych měl říct jedno, tak je to jeden zapomenutý hřbitov v poušti v Izraeli. Mystické, horké. Nepovím vám, kde to bylo, takže to zůstane jen mé místo☺

Kam bys neposlal svého nejlepšího přítele?

Do Brna. S pražskou značkou. 😉

Michale, díky za rozhovor i za možnost do Tvé knihy přispět kapitolou o koučování tak, jak ho vnímám já. Na závěr poslední otázka:

Co bys vzkázal našim čtenářům z řad manažerů, koučů, ale i dalších zájemců o osobní rozvoj?

Nerad radím, rád inspiruji. Takže snad jen jedinou myšlenku k zamyšlení: „Život se žije v ulicích, ne na školeních a v knihách. Největší inspirací tak mohou být lidé z vašeho okolí.“

 

The following two tabs change content below.

Mohlo by se vám líbit...