Nechcete mít trému? Ale co chcete místo ní?

panikaNěkteré zdroje uvádějí, že až sedmdesát procent lidí se potýká s trémou, když mají mluvit před lidmi. Na číslech ale nezáleží. Důležité je, co s tím!

Někteří to řeší tak, že si vyberou povolání, kde se mohou schovat a jejím projevům se tak vyhnout. I to ale bývá dočasné. Čím větší profesionálové se z nich stávají, tím větší je pravděpodobnost, že se dostanou do situace, kdy už ji budou muset řešit.

Řešení nějakou dobu trvá. Trému jsme dlouho budovali, potřebujeme i čas na její zvládnutí. Musíme ale najít správnou cestu. Řešení často hledáme někde venku, například v literatuře. To ale bude vždy jen teorie, dokud se neponoříte do sebe. Tam se nacházejí příčiny trémy i její řešení. I tento článek bude jen teorie, dokud si poctivě nezkusíte aspoň některé z nabídnutých cvičení.

Jak s vámi bude pracovat kouč?

Řekli jsme si, že knihy nemusejí pomoci. Řada lidí proto zkusí další krok, přihlásí se na školení. Jenže i to je jen teorie, dokud se lektor nevěnuje každému účastníkovi. Pomoci může třeba i mentor, například zkušenější kolega. Nevýhodou je, že čerpá z vlastních zkušeností a ty nemusejí odpovídat tomu, co prožíváte vy.

Kouč postupuje jinak. Má spoustu teoretických poznatků i osobních zkušeností, ale nehledá řešení v nich. Hledá ho ve vás. Má totiž v rukou techniky a postupy, které vám umožní ponořit se do sebe, hledat své vlastní důvody, proč trému máte a také svá vlastní řešení, která vám budou fungovat.

Nejdříve je potřeba odstranit tři překážky

1. Tréma je jen zástupné slovo. Ve skutečnosti neřešíme trému, ale to, co je za ní. To je u každého jiné. Příliš velký respekt k autoritám, před kterými máte vystupovat? Nedostatek sebedůvěry? Pocit, že na špičkové řečníky nemám? Strach ze selhání? Obava z porážky nebo posměchu? Dosaďte si upřímně svůj vlastní důvod. Ke zvládnutí nepomůže kapitola Tréma v knize o rétorice.

2. Je také potřeba se zamyslet, na koho nebo na co trému svádíme. Říkáme, že to on ve mě vyvolává obavy? Nebo ta situace ve mě vyvolává trému? To jsme pořád vedle a nic neřešíme. Jeho neodstraníme a tu situaci také ne. Řešit můžeme jen to, co já sám můžu udělat a proč to ve mně vzniká.

3. Nakonec je potřeba nepřemýšlet nad tím, co nechci, ale co chci. To, že nechci mít trému, je jen konstatování. Nenachází se v něm ale řešení. Abych mohl řešit trému, potřebuji nejdřív vědět, za co ji chci vyměnit. Zkuste se na chvíli zasnít a představit si, jak to bude vypadat, až to bude dobré. K tomu už se dá najít strategie.

Jak tréma vzniká?

Marilyn Atkinson ve své knize „Koučink – věda i umění“ popisuje tři části mozku:

1. Mozek plazů nám pomáhá zachránit se v situacích, kdy jsme vystavení reálnému nebezpečí. Včas uhneme před jedoucím autem a ucukneme před horkým sporákem. Tato část mozku ale neví, jestli jde o reálné nebezpečí, nebo si situaci jako nebezpečí představujeme. Představujete si vystoupení před lidmi jako nebezpečí? Pak nás mozek začíná chránit. Volí k tomu reakce, které zná: boj, strnutí nebo útěk.

2. Emoční mozek je část mozku, která už nám umožňuje rozhodnout se jinak. Umí se totiž podívat do minulosti. Je na nás, jestli se budeme trápit tím, co se v minulosti nepovedlo, nebo si na pomoc vezmeme to, co se povedlo.

3. Neokortex, nebo také vizuální mozek nám umožňuje podívat se i na to, co se nestalo. Vytvořit si představu. Umíte si představit, jaké to bude, až se vám vaše vystoupení povede? Co budete prožívat? Jak to bude vypadat?

Nabízím vám pro začátek 3 cvičení

Co všechno se může stát? Takový seznam bývá plný děsivých událostí. Přeřeknu se, absolutně selžu, nebudu vědět, co říct, budu se červenat, neudýchám to, zkolabuji. Až si seznam napíšete, zamyslete se nad třemi věcmi: 1. Co z toho se dá odstranit dobrou přípravou? 2. Co z toho se nikdy nestalo? 3. Když už se něco z toho stalo, kolik procent jste toho pokazili? Opravdu to byl nepřetržitý sled přeřeků, kolapsů a absolutních selhání? Nevyhazujte to, co není na 100 procent, abyste třeba postupně nevyhodili všechno.

Jak má vypadat dobrý řečník? Napište si, jak má vypadat dobrý řečník. Až bude seznam hotový, zkuste se znovu zamyslet. Opravdu musí být dokonalý, mít skvělou výslovnost, musí umět reagovat na vše, nesmí se přeřeknout, musí zaujmout všechny? Co vlastně od řečníků očekáváte vy? Ve skutečnosti nás většinou zajímá jen to, jestli se cítíme dobře a něco jsme se dozvěděli. Ani ostatní pak moc nezajímá, co jsme se dozvěděli, jako spíš to, jaké to bylo. Místo nesmyslných seznamů se proto zamyslete, čím to je, že se s vámi vaše okolí cítí dobře, co jim umíte nabídnout. To bude ten pravý seznam.

Inventura silných a slabých stránek. Nevíte, proč se s vámi ostatní cítí dobře a co jim můžete nabídnout? Sepište si nejprve seznam silných stránek. Pak si vedle toho napište slabé stránky. Silné stránky jsou zdroje, ze kterých můžete čerpat a které vám můžou hodně pomoci při zvládání trémy. Zaměřme se ale na slabé stránky. Zkuste se na ně podívat znovu a odpovězte si: je to skutečně za každých okolností slabá stránka? Nepatří naopak některá z nich ve většině případů spíše do silných stránek?

A pamatujte, dokud se poctivě neponoříte sami do sebe, tohle všechno pro vás bude jen teorie. Hodně štěstí.

Autor článku:

Jirka Daníček
Kouč, trenér

www.jiridanicek.cz
linkedinProfil na Koučikportálu

The following two tabs change content below.