Něco je tu možná k smíchu, něco k pláči…

tumba a SC

Smutná česká praxe

Kolega Roman Bartoň navštívil nedávno jeden hokejový klub, aby se s místním manažerem pobavil o možnosti spolupráce v oblasti sportovního koučinku a mentální přípravy. Vyprávěl mi o tom:

Není to žádný zapadákov, jedná se o klub, který hraje jednu z nejvyšších soutěží s velmi solidními výsledky. Klub má velmi dobré zázemí, podporuje aktivity související se sportovním výkonem, jako fyzioterapii, masáže, relaxaci apod. Chvíli jsme si povídali o fungování jejich klubu, o fungování sportu obecně až jsme došli k tématům, které byly podstatou naší schůzky. Popisoval jsem mu služby, které nabízím, způsob práce, jakým pracuji a jaké má přínosy pro všechny zúčastněné, včetně klubů, jejichž součástí sportovci jsou. Pozorně si mě vyslechl a jeho reakce mě dost překvapila. V podstatě mou prezentaci shrnul slovy, že mentální práci nepodporuje, že je to jen současná módní záležitost. ´Co na to říct?´ běželo mi hlavou. Začali jsme se o tom podrobněji bavit a mé překvapení ještě narůstalo. Nejen, že je to módní záležitost, ale ještě prý je to k smíchu. Tedy abych to upřesnil, dle jeho informací, trenéři, kteří tímhle způsobem pracují, mám na mysli koučování a mentální přípravu, tito trenéři jsou k smíchu. A hlavně těm, kteří se takové přípravy účastní, samotným sportovcům. Vypadá to, že hlava není potřeba. Hlavně mít natrénováno a dělat co mi kdo řekne. O nic jiného zřejmě nejde, nic jiného nás nezajímá. A motivace? Jasně, že s tou pracujeme, odpověděl mi: ´Ti nejlepší dostanou nové rukavice nebo hokejky. Nebo je přeřadíme do vyššího mužstva. To je nejlepší motivace.

Pohled odborníka

„Jsou skutečně trenéři, kteří ‚tímto způsobem‘ pracují, k smíchu?“ Pro odpověď jsem se obrátil na někoho, kdo hokeji skutečně rozumí. Můj spolužák z Insťáku Vladimír Havlůj, odchovanec kladenské hokejové líhně, je odborníkem na slovo vzatým. Hokej vystudoval a celý život se tím živí. Jeho láska k hokeji mu vynesla i přezdívku. Říkáme mu Tumba, podle švédské legendy. Od roku 1992 pracuje jako skaut pro jeden z nejúspěšnějších hokejových týmů – Detroitská Rudá křídla. Je nejdéle sloužícím českým skautem v NHL a Detroit ví, za co jej už 23 let platí. Málokdo zná světový hokej tak jako on. Čtyřikrát už přebíral prsten od amerického prezidenta (dvakrát Clinton a dvakrát Bush) za vítězství ve Stanley Cupu. Jeho prací je vybírat nové talenty pro tento tým z regionů Česko, Slovensko, Skandinávie a Rusko a jeho bývalých vazalů. Dá se říci, že hraje-li za tým někdo z těchto zemí, prošel jeho rukama. Hudler, Fischer, Fleischmann, Mrázek, Datsyuk … a mnoho dalších.

Takže Vláďo – asi se shodneme na tom, že mentální stav sportovce či celého týmu je významnou složkou výkonu samotného. Ale jedna věc je aktuální psychický stav a druhou věcí je, jak sportovec či tým tohoto stavu dosáhne. Nejprve se zeptám na Tvůj osobní názor ohledně psychické přípravy: „Je psychická (mentální) příprava hokejisty či celého týmu důležitá?

Tam, kde rozhodují detaily, tak samozřejmě ano.

Dá se říci, že v zemích, ve kterých působíš, existuje něco takového, co by se dalo nazvat psychickou přípravou hokejistů? Jaká pozornost je této přípravě věnována?

Je to součást celkového tréninkového procesu a je vedena odborným pracovníkem ve velkoklubech nebo přímo vyškoleným trenérem na nižších výkonnostních stupních.

Je to spíše individuální záležitost, za kterou si zodpovídá každý hráč sám nebo na tomto poli pracují i speciální trenéři či přímo pověření odborníci (psychologové a mentální trenéři týmu) najímaní klubem? Nebo to spadá do „kompetencí trenéra týmu?

V NHL si v případě nutnosti hráč najímá odborníka osobně, ať už jde o kondiční či mentální trénink. Obecně ale na něj v klubu působí trenéři, manažeři, PR pracovníci a jiní, kteří ho formují v souladu s potřebami mužstva. To ale kromě těchto odborníků má samozřejmě svého lékaře, zubaře, nutričního poradce a psychologa. Ti všichni se starají o zdraví sportovců.

Jak se Ti jeví tato problematika v českém hokeji. Není podceňování tohoto druhu přípravy jedním z momentů způsobujících zaostávání českého hokeje?

Samozřejmě to je jedna z mnoha příčin. Osobně si myslím, že českému hokeji by se vyplatilo pravidelné proškolování trenérů ať už v rámci svazu (ČSLH, Slavomír Lener) nebo oddílů, kde by trenéři byli seznamováni s novými poznatky a informacemi z oblasti mentálního tréninku. Mentální trénink by také měl být součástí výuky Trenérské školy při ČSLH, kde se školí budoucí trenéři A licence.
Moje osobní zkušenosti s případným zájmem ze strany stávajících trenérů jsou ale tristní a plně odpovídají příběhu Romana Bartoně.

Děkuji a přeji hodně úspěchů ve Tvém souboji s úpadkem českého hokeje.

A vy, milí čtenáři, si obrázek udělejte sami.

 

Autor článku

Fotka_garant_Tonda BoháčekTonda Boháček
lektor, kouč, psychoterapeut a hospodský

linkedinwww.koucovanistrachu.cz

The following two tabs change content below.

Mohlo by se vám líbit...