To není možné … aneb o síle našich přesvědčení

Někde jsem četla krásnou definici vynálezce:

„Vynálezce je člověk, kterému nikdo neřekl, že něco nejde“.

Každý z nás rozhodně není vynálezce, ale něco podobného rozhodně platí při dosahování úspěchu v jakékoli oblasti našeho života.

Nabízím tedy svoji definici úspěšných lidí:

„Úspěšní lidé jsou ti, kteří nepodlehli přesvědčení, že jejich úspěch není možný“.

Kde se berou naše přesvědčení

O tom, že něco nejde, vás možná budou přesvědčovat druzí. To je ještě ta lepší varianta – s druhými lidmi můžete diskutovat, argumentovat, ukazovat jim možnosti a způsoby, jak by to jít přece jenom mohlo.

Horší varianta je, když o tom, že něco není možné, přesvědčíte sami sebe. Taková přesvědčení mohou mít celou řadu podob, například:

  • V mém věku není možné změnit kariéru, protože už jsem moc starý.
  • Takovou zakázku není možné získat bez konexí.
  • O tuto pozici vůbec nemá smysl se ucházet, protože požadují znalost angličtiny, a moje angličtina není dost dobrá.
  • S mým partnerem není možné se domluvit, protože on už je prostě takový.
  • V mém oboru není možné zahájit vlastní podnikání, protože už je na trhu příliš velká konkurence.
  • Studium při zaměstnání není možné zvládnout, když má člověk náročnou práci a ještě k tomu rodinu.

Všechny tyto věty představují nějaké naše vnitřní přesvědčení – je to náš úhel pohledu na věc, výplod naší vlastní mysli. Problém nastává, když tato přesvědčení začneme brát jako fakta a zacházet s nimi jako s fakty – „tak to prostě je“. Pak totiž začneme vnímat jenom „důkazy“, které naše přesvědčení potvrzují, a nevidíme věci, které ukazují, že to může být i jinak.

A zatím kolem nás chodí lidé, kteří úspěšně změnili kariéru, získali zajímavé zakázky, uspěli ve výběrovém řízení i bez dokonalé angličtiny, zlepšili vztah s partnerem, rozjeli vlastní podnikání, vystudovali při zaměstnání …

Jak to dokázali? Samozřejmě museli vynaložit hodně energie a úsilí. Ale ten první a nejdůležitější krok možná spočíval v tom, že sami sobě řekli, že to JE možné.

Naše přesvědčení totiž často fungují jako sebenaplňující se předpověď. Když jsme předem přesvědčeni, že něco nepůjde, nebo že něco nezvládneme, pak to skutečně nejde a skutečně to nezvládneme. Abychom něčeho dosáhli, musíme nejdřív věřit, že toho můžeme dosáhnout.

Co tedy dělat se svými přesvědčeními?

V první řadě si je třeba svá přesvědčení uvědomit. O čem jsem přesvědčen, že se takto chovám? O co se opírám? Čemu věřím?

Přesvědčení se přitom mohou týkat:

  • Vnějších podmínek a okolností – V téhle firmě není možné dosáhnout změny. V téhle době přece není možné mít dítě …
  • Vlastních schopností – Tohle nedokážu. Ostatní jsou lepší než já …
  • Načasování – Teď to nepůjde. Teď se to nehodí. Teď není možné začínat …
  • Druhých lidí – Oni se prostě nezmění. S ním není možné mluvit …

Když jsme si svá přesvědčení uvědomili, potřebujeme identifikovat ta přesvědčení, která nám brání v úspěchu, v dosažení našich cílů.

V dalším kroku se můžeme pokusit tato přesvědčení zpochybnit, podívat se na ně kritickým pohledem, podrobit je racionálnímu přezkoumání. Je to skutečně tak? Je to tak pořád a vždycky? Jde o nezvratný fakt, nebo je to jenom můj názor či úhel pohledu? Na jakých důkazech se moje přesvědčení zakládá? Nemůže to náhodou být i jinak?

A pokud zjistíme, že nějaké naše přesvědčení je mylné a kontraproduktivní, můžeme ho zkusit nahradit jiným přesvědčením. Například: „Studium při zaměstnání bude možná náročné, když k tomu mám ještě práci a rodinu. Ale za určitých podmínek se to dá zvládnout. Jaké podmínky bych si potřeboval vytvořit, abych to zvládnul?“

Když budeme věřit, že to, co chceme, je možné dosáhnout, pak toho také dosáhneme!

Práce s vnitřními přesvědčeními často není jednoduchá a svá škodlivá přesvědčení mnohdy nedokážeme rozpoznat sami. Proto je užitečné mít na pomoc někoho nestranného a nezaujatého – například dobrého kouče.

 

Save

Save

The following two tabs change content below.
Irma Bohoňková

Aktuální články od: Irma Bohoňková (více)