Neúspěch jako výzva a příležitost

step by step photoKoučink jako metoda práce s lidmi bývá skloňován ve všech směrech s ohledem na zvyšování výkonnosti a/nebo rozvoj osobnosti na straně klienta. Koučové se rádi prezentují svými úspěchy a dobrými referencemi. Výzkumy však ukazují, že až 80% koučů trápí během kariéry pocity nejistoty (Day, 2014).

Co tedy dělat, když přijde neúspěch?

Jeden ze způsobů, jak dosáhnout změny na straně klienta je dohoda o akčních krocích, které klient podnikne v mezidobí. Tento závazek je předmětem vyhodnocení na dalším sezení. Samotná existence tohoto závazku již svádí k jeho možnému nedodržení, jelikož akční kroky se obvykle vztahují k tomu, co konfrontuje klienta s jeho naučenými systémy zvyků. A změnit to, co člověk nevědomky valnou část svého života „trénuje“, není jednoduché. Selhání klienta je tedy nekongruence mezi tím, k čemu se během koučování zavázal, a co poté skutečně udělal, či spíše neudělal.

Postoj kouče k selhání klienta

Jak se k takové situaci staví kouč? Nedodržení závazků klientem může v kouči vyvolat různé reakce a klade nároky na výkonovou složku jeho osobnosti. Kouč by si měl sám pro sebe odpovědět na tyto otázky:

  • Co neúspěch klienta vypovídá o mně samotném? Jaká jsou má přesvědčení v tomto ohledu?
  • Na čem lpím?
  • Jaké pocity ve mně nedodržení závazku vyvolává?
  • Nakolik se identifikuji s úspěchem klienta?
  • Mám tendenci klienta před neúspěchem chránit? Jak?
  • Mám tendenci přehlížet neplnění úkolů? Pokud ano, co mně k tomu vede?

Souhrnně řečeno, reakce kouče na selhání klienta do značné míry souvisí s jeho identitou v roli kouče. Koučové, kteří lpí spíše na pozici pečovatele budou mít tendenci klienta před neúspěchem chránit, protože nechtějí, aby se cítil špatně. Koučové vnitřně svázaní s úspěchem klienta, který pro ně má hodnotu jejich vlastního úspěchu, budou mít tendenci zavírat oči před klientovým selháním. Jindy bude mít kouč tendenci interpretovat neúspěch klienta jako „odpor“ vůči koučování. Díky této dynamice může kouč snadno sklouznout k tomu, že bude nevědomě klienta před selháním chránit, a tím mu ale zabraňovat v důležitých příležitostech k (po)učení.

Neúspěch jako výzva a příležitost

Zkusme se na neúspěch podívat z trochu jiného úhlu pohledu. Klient je OK, stejně tak jako kouč je OK. Všichni lidé jsou dokonalí takoví, jací jsou. Každá volba, každý krok či interpretace jsou dokonalým zrcadlem skutečnosti. A z tohoto úhlu viděno, klienti vždy dělají maximum toho, čeho jsou schopni, aby dostáli svým závazkům.

Z této perspektivy není selhání selháním, jelikož to by naznačovalo lpění na konkrétním výsledku. Selhání můžeme vnímat pouze jako objevující se fenomén, který vyvstal na základě předchozích podmínek. Jeho objevení se je nevyhnutelným odrazem skutečnosti a k lepšímu porozumění této skutečnosti se můžeme dostat koučováním na hlubší úrovni. Podrobnějším zkoumáním tohoto fenoménu, zvláště přistoupíme-li k němu neutrálně jen jako k novému údaji, získáme přístup k jasnějšímu obrazu skutečnosti. Ten bychom bez neúspěchu klienta neměli.

Neúspěch tedy můžeme nově definovat takto:
  • Je logickým důsledkem předchozích závazků a pokud se objeví, vždy odhaluje něco nového a zajímavého.
  • Je to jediná možná věc, která mohla nastat, jelikož perfektně odráží příčiny a podmínky svého vzniku.
  • Ne vždy je selhání významné, někdy potřebuje další projednání či vyjasnění závazku. Jindy naopak může sloužit jako brána k hlubší rovině v koučování.

Udržíme-li si tento neutrální postoj k neúspěchu klienta, s velkou pravděpodobností se ukáže jedna nebo více z těchto variant:

  • Závazek nebyl správný. Možná šlo hlavně o zájem kouče. Možná nebyl klient ještě připravený. Zřejmě nebyl závazek realistický nebo ho kouč dostatečně neotestoval, zda sedí do života klienta. Všechno toto poukazuje na nutnost znovu závazek projednat.
  • Závazek byl správný, ale klient neměl dostatečnou houževnatost, aby se přenesl přes vnitřní pochybnosti nebo vnější překážky. V tomto případě je zapotřebí věnovat se těmto nejistotám či překážkám a posílit vědomí účelu u klienta.
  • Okolí na klienta zatlačilo nečekaným způsobem, což ukázalo, že pro posun vpřed jsou zapotřebí jiné kompetence nebo strategie. To poukazuje na další koučovací práci. Možná měl klient ve své hlavě omezující přesvědčení, které mu zabránilo v akci. Nebo se mu postavil do cesty nějaký jiný zlozvyk. Také se mohlo stát, že strategie byla dobře naplánovaná, ale nepředvídala nějaká nová fakta.

Jak s klientem dále pracovat?

Při uzavírání dohody o akčních krocích na mezidobí by kouč k tomuto kontraktu neměl přistupovat z výkonového hlediska, ale navrhnout jej klientovi jako příležitost k učení. Měl by si povšimnout svých tendencí lpět na splnění úkolu a nechat je odplout. Tím nebude klientovi dávat prostor k tomu, aby měl proti komu bojovat.

Ne každé selhání je hodné pozornosti ze strany kouče. Pokud jde klient cvičit čtyřikrát místo pětkrát do týdne, není zapotřebí to dlouze objasňovat. Jde-li však jednou, stojí to za pozornější prozkoumání.

Dojde-li k neúspěchu na straně klienta, je dobré se věnovat tomu, jak k tomu klient přistupuje. Jak jej vysvětluje, jaké pocity se k němu váží? Je to samostatné téma k exploraci. Co klient v této chvíli potřebuje? Může jít například o novou kompetenci, závazek nebo systém práce.

Vhodné je prozkoumat společně s klientem, jaké bylo přispění ze strany kouče k tomuto neúspěchu. Byl kouč o krok před klientem? Zmanipuloval ho ke kroku, který sám považoval za správný? Kouč by si měl ve své mysli probrat svá vlastní lpění a averze, samozřejmě v době mimo koučovací sezení.

Dále je dobré věnovat se závazkům, které soutěží mezi sebou. To poskytuje kouči širší kontext a pomáhá mu systémově vnímat situaci klienta. Pokud klient něco nedělá, logicky se místo toho věnuje něčemu jinému.

Závěr

Jak jsme v tomto článku ukázali, nesplnění akčních závazků ze strany klienta je téma vhodné pro pozornější zkoumání. Jelikož je koučink rozvojová práce, která probíhá nejen během sezení samotných, ale i v době mezi sezeními, nestačí nad selháním klienta jen mávnout rukou. Zmínili jsme zde, neúspěch je sám o sobě dokonalým odrazem reality a lze ho brát jako příležitost k dalšímu učení. Za zmapování stojí jak postoj klienta, tak postoj kouče k tomu, co se odehrálo či naopak neodehrálo, a nabídli jsme doporučení, jak dále pokračovat v koučovací práci.

Zdroje:

 

Spoluautorkou článku je garantka rubriky METODY A PŘÍSTUPY

Save

Save

Save

Save

Save

Save

The following two tabs change content below.
Doug Silsbee

Aktuální články od: Doug Silsbee (více)

Mohlo by se vám líbit...