NLP – Metoda kotvení

„Přem475ca0d20e984e9a_640_anchorýšlíme o tom, co vidíme a slyšíme. To, o čem přemýšlíme, v nás vyvolává pocity. Naše pocity ovlivňují naše reakce. Reakce se mění v návyky, které určují náš úděl.“

Bob Gass

 

 

 

Kotvení je metoda či technika vycházející z principů neurolingvistického programování (NLP). Na úvod si objasněme, v čem NLP spočívá. Základní myšlenkou je vytváření vnitřních map, které předcházejí řeči, a tedy i aktivitě s ní spojené. Zjednodušeně platí posloupnost smyslové vnímání – jazykové zpracování – chování. Jazykovým zpracováním ovšem není myšlena pouze naše vnitřní řeč, nýbrž i slova, která vyslovíme, ať už záměrně nebo mimovolně.

Pro pořádek uvedu i jinou techniku kotvení, a to “kotvení v pěti smyslech”, která vychází ze satiterapie, je součástí všímavého koučinku a neměli bychom ji s NLP technikou zaměňovat. Svou fyzickou existenci si primárně uvědomujeme prostřednictvím pěti smyslů, a právě prostřednictvím nich se s pomocí soustředění a všímavosti “kotvíme” (usazujeme) v prostoru–tady a v čase–teď.

Kořeny metody

Nyní už k samotné metodě NLP – kotvení resp. k jejím kořenům. Za zmínku stojí systematická desenzibilizace (dale jen SD) vycházející ze základních principů behavioristické tradice. Tuto psychoterapeutickou metodu zmiňuji, jelikož vnímám značnou podobnost mezi ní a kotvami potažmo jejich bouráním, které budu dále vysvětlovat. Při hlubším historickém bádání po základech bychom jistě dospěli až k mechanismům klasického podmiňování I. P. Pavlova.

Kalibrace a kotvy

Činnosti, kterou je potřeba před samotným kotvením zvládnout, se říká kalibrace. To je dovednost, kterou používáme všichni v každodenním životě, a kterou stojí za to rozvíjet a zlepšovat. V praxi bychom mohli kalibraci charakterizovat jako naladění se a správné vnímání tělesných projevů druhého člověka, což nám umožní “zmapovat” jeho pocity, aniž by nám je musel podrobně popsat (na což obvykle často spoléháme).

Samotný název kotvení implikuje tzv. kotvy. Takto se nazývá podnět, který je spojen s fyziologickým stavem a spouští jej. Každý z nás má osobní minulost bohatou na různé emocionální stavy. Abychom je opakovaně zažívali, potřebujeme spoušť, nějakou asociaci v přítomnosti, vyvolávající původní zážitek.

Představte si ten účinek na váš život, kdybyste byli schopni se podle přání přepínat na stavy vysokého výkonu. Sportovci, umělci či obchodníci musí být schopni podat vrcholový výkon v daném okamžiku. Herec musí být schopen oddat se své roli v okamžiku, kdy jde opona nahoru.

Kotvy jsou obvykle vnější. Budík zvoní a je čas vstávat – sluchová kotva. Červené světlo na semaforu znamená zastavit – zraková kotva. Kotvou může být i vůně, chuť a taktilní dojem. Reklamní agenti se snaží o to, aby se jejich značka stala kotvou pro určitý druh zboží.

Nácvik kotvení

Před samotným nácvikem kotvení začněme tím, že se zamyslíme, jak navodit stav, který chceme prožívat sami. Proces kotvení vyžaduje propojení konkrétního vjemu s existující zkušeností (prožitkem), tj. se situací, s níž se asociujeme.Utvořený kontakt umožňuje následně použít příslušnou kotvu k opětovnému navození daného prožitku v odlišném kontextu, kdy nám to může pomoci a může pro nás být prospěšné a užitečné.

  • Nejprve si tedy zvolíme klidné místo a rozhodneme se, který stav/pocit chceme dokázat navodit.
  • Poté si zvolíme kotvu, která musí být jasná a konkrétní – například přitisknutí malíčku a palce levé ruky k sobě.
  • Nyní už vyvoláme vzpomínku asociovanou s daným prožitkem a ověříme si, že jsme přímo v něm, ne jako vnější pozorovatel. Plně zapojíme smysly a současně přitiskneme k sobě malíček a palec levé ruky. Udržujeme stisk jenom tak dlouho, dokud vše vnímáme skutečně intenzivně.
  • Následně se uvolníme a zrušíme předešlý stav – uvolníme kotvu.
  • V idealním případě několikrát opakujeme a stisk malíčku s palcem by měl dané pocity ukotvit.
  • V další fázi už jen ověřujeme vytvořenou kotvu. Opět se uvolníme, přemýšlíme o něčem jiném a náhle spustíme kotvu (v našem případě k sobě přitiskneme malíček a palec levé ruky).

Co se stane? Pokud jsme kotvu vytvořili efektivně, její použití vyvolá obraz, zvuky a pocity, které si pamatujeme. Ty lze aplikovat i do jiného, budoucího kontextu.

Kotvení má jisté klíčové prvky. Patří mezi ně plná asociace s daným prožitkem. Vytvoření kotvy těsně před tím, než intenzita daného prožitku dosáhne svého vrcholu. Důležitá je taktéž vysoká intenzita kotveného prožitku, a v neposlední řadě použití přesně stejné kotvy k opětovnému navození prožitku.

Bourání a řetězení kotev

Na závěr je jistě vhodné zmínit, že kotvy lze nejen vytvářet, ale také bourat, a dokonce i řetězit. Bourání kotev souvisí s již zmíněnou SD. U NLP je principem expozice dvou rozdílných stavů. Kotvy se bourají, když zakotvíme nechtěný negativní stav, jako protipól pozitivní stav, a spustíme obě kotvy současně. Řetězení kotev se využívá v případech, že je pro nás příliš složité přejít z jednoho pólu na druhý – znamená to, že se dva stavy (přítomný a kýžený) vylučují a od jednoho ke druhému lze dojít nejlépe po krůčcích. Cílem je vytvoření nervové sítě asociací, která snadno přechází např. od frustrace přes zvědavost k tvořivosti.

Kotvení je přirozený process a asociace, z nichž většina se objevuje nahodile, jsou vlastní všem lidem. Některé asociované kotvy jsou užitečné, pro jiné to neplatí. Proces kotvení umožňuje zvolit si právě ty asociace, které chceme používat. Pokud si tuto dovednost efektivně osvojíme, naučíme se ovládat stav své mysli, své duševní rozpoložení a díky tomu vést sebe sama.

The following two tabs change content below.
Petr Krol

Aktuální články od: Petr Krol (více)

Mohlo by se vám líbit...