PETR PARMA – Jde o jednoduchou věc, o respektuplnost

bloger_643S Petrem jsem se potkal jako s učitelem na Katedře psychologie FF-UK a zaujal mě svým vstřícným a podporujícím přístupem k mladým lidem. V rozhovoru mě zajímalo, jak vnímá mladé lidi, dnešní generaci Y.

Petr je systemický terapeut, kouč a supervizor. Je odborný ředitel společnosti Extima CZ, poradce představenstva Vysoké školy NEWTON College, majitel Psychoterapeutické poradny, ředitel Institutu systemického koučování a Institutu systemických studií, vyučující Katedry psychologie Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, člen komise pro obhajobu doktorských dizertačních prací Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické. Působil v představenstvu České asociace koučů a je členem několika dalších profesních organizací.

 

Petře, tví klienti jsou i mladí lidé. Jak vnímáš mladého člověka, když se před tebe posadí? Chtějí dnes mladí něco jiného, než dřív?

Mladý člověk je mladý člověk a je tak trochu jedno, jestli je to dneska, nebo před 30ti lety, když jsem byl někdy v prvním desetiletí své praxe, nebo jestli to je před 300 lety, nebo před 3000 lety. Při povrchním pohledu vídím změny velké, ale – jako v divadle – hra zůstává, jen kulisy se mění…

Kulisy souvisí s tím, že dnes máme moderní technologie?

Přesně tak. To je jenom technologie. Možná mě napadá jeden rozdíl, který se mě chce vidět. S postupem doby se mění zmatenost. Doba je složitější a zmatenost postupně vzrůstá. Jinak je to stejné, alespoň pro mě. Nepotřebuji tam vidět žádný jiný rozdíl.

Abys rozuměl technologiím, které mladí používají a tempu, ve kterém žijí, musel ses dovzdělat?

Mám tu výhodu, že se nemusím vydělovat „já a mladí“, protože ten mladý je ve mně taky. Tam, kde to toho mladého bavilo, tak držel krok s technologiemi, které byly příjemné a zajímavé. Stačí mladého v sobě nechávat žít a dát mu stejný prostor, jako tomu 60letému seniorovi.

Na katedře psychologie FF-UK učíš předmět Systemický přístup v aplikované psychologii. Výuka je velmi interaktivní a prakticky zaměřená. Co vidíš, že se ti mladí bez zkušeností musí nejvíce učit, aby mohli víceméně samostatně fungovat v roli kouče, případně psychoterapeuta?

Odpovím zkratkou. Jsou-li opravdu mladí, nemusí se v podstatě učit nic. Jenom šikovně využijí své mladosti. To znamená zvědavosti, nezakotvenosti a bouřlivosti – potřeby rozbíjet nějaké konvence, do kterých je uvrhly jejich modely, kultura a společnost. Když to přeženu, ti se musí snažit, aby se moc nenaučili. Je to samozřejmě nadsázka…

Můžeš dát příklad, jak by to mohlo vypadat v praxi?

Zmínil jsi předmět na Katedře psychologie. Na jeden ze seminářů přišla holka ve věku studentů. Přišla tam jako klientka. Někdo s ní pracoval, něco se tam dělo… Měla tříhodinové setkání se systemickou terapií. Pak přišla příště a shodou okolností se dostala do role terapeuta a pracovala zase s někým jiným z venku. Všichni byli v těžkém šoku. Studenti, kteří mají za sebou 4, 5, 6 let psychologie seděli a nevěřícně koukali, jak je možné, že tam předvedla tak hezkou terapeutickou práci.

Když přijdu za 45tiletým úspěšným manažerem a řeknu mu „poslyš, jsem mladý a mohu ti být užitečný“, tak ten člověk mi ukáže, kde jsou dveře.

Bohužel ano.

Dal bys mi nějaký tip, jak za ním mohu přijít, aby pochopil, čím pro něj mohu být?

Pakliže neví, že to má smysl, tak nemá cenu, abys za ním chodil. Patrně bude naučen myslet technologicky, mechanisticky, bude mít takový systém víry, který mu pouze umožňuje kvantitativně nabývat dál nových kompetencí apod. a domnívat se, že tím vyřeší celý svět. To je vlastně princip modernismu. Velmi vulgárně zjednodušeno, modernismus je pevná víra, že lepšími a lepšími technologiemi vyřešíme náš svět a spasíme své vlastní životy. Jestliže tomuto člověk uvěří a nesetká se s úkazem, nebo s autoritou, které uvěří a rozmetá mu trošku ty jeho hračky a jistoty, tak nebude chtít nic jiného, bude dál žít svoji víru.

Co s mladým člověkem, který si tohle uvědomuje a přijde do prostředí velké firmy?

Co se týče firem, tak myslím, že situace je docela jasná. Jediné, co se tam dá dělat, je jít po něčem, čemu se říká nejmenší zlo. Jinak to může být pouze ve firmách, které slouží nějakému bohulibému účelu. Předpokládejme, že většina velkých firem dnes neslouží žádnému bohulibému účelu. Zaměstnanec je nutné zlo a je maximální tendence zestrojovatět ho. Jakákoliv pomoc lidem uvnitř firmy je, aby to pokud možno s co nejmenšími škodami přežili. Hledat tam něco ideálního? To je utopie. To by šlo jen ve firmách, kde majitel není kapitalista, co jen hrabe, hrabe a hrabe – je podnikatel osvícený. Stačí mu, aby se měl nadstandardně dobře, a zbytek je rozpouštěn do potřeb ostatních. Takové firmy jsou. Dřív to byla celá střední třída. Třeba garážovky. Tam pak většinou nepotřebují žádné poradenství, tam to dělají intuitivně.

Skočme k mladým lidem bez zkušeností…

Můžu provokaci? Oni jsou bez ontogenetických zkušeností, ale mají fylogenetické zkušenosti. Podle této teorie, kterou mám teď v hlavě, to funguje tak, že čím jsem starší, tím méně u mě funguje fylogenetické, druhové učení. To znamená, že jako malé děti jsme plně intuitivní, otevření a umíme se plně o sebe sama (v psychologickém slova smyslu, že ekonomicky apod.) postarat. Ovšem brzo nás o to rodiče, škola a spol. připraví…

Prosím, dej příklad, jak se fylogenetická zkušenost může projevit, když je člověk v nějaké pomáhající roli.

16ti, 12ti, 18tiletý člověk může mít v obecné řešící situaci velmi podobnou naději na úspěch jako někdo, komu je 55. Bude využívat jiných kanálů, jiných možností. Bavím se o obecné situaci, která nevyžaduje speciální jazyk, speciální vědomosti.

Chvíli už spolu mluvíme a musím říct, že to je docela hezký pohled na svět: mladí a staří se obohacují.

Můj pohled není, že se tak děje. Můj pohled je, že to lze a povolaní umí.

Co rozhoduje o tom, jestli se tak bude dít?

Myslím, že jde o jednoduchou věc, o respektuplnost. Schopnost mladého nebýt arogantní vůči stáří a naopak schopnost zkušeného člověka nebýt arogantní vůči mládí.

Mohlo by se vám líbit...