PETRA UHLÍKOVÁ – plány Koučovny na rok 2015

Koučovna je diskuzní skupina na LinkedIn, která čítá přes 1300 lidí. Petra se stala novou “manažerkou” Koučovny. Zajímalo nás, jak plánuje její potenciál využít.

 

petra-uhlikova

Petro, než se dostaneme ke Koučovně, dovol mi jednu otázku. Kde začala tvá cesta kouče?

Ke koučování jsem se dostala před 17 lety. Patřila jsem mezi ty, kteří četli Whitmorovu knížku. To bylo vlastně to jediné, co tady o koučování bylo. Koučování mi dávalo smysl jako metoda do tréninků pro manažery a obchodníky, které jsem tehdy dělala. Přinášelo do nich interakci. Když jsem se pak setkala – snad dokonce na jednodenním semináři – s Petrem Parmou a dostala od něj jednu silnou koučovací otázku, nevyhnutelně došlo k mému odchodu ze zaměstnání na volnou nohu, kde jsem se koučování začala věnovat. Z počátku intuitivně, později, po absolvování výcviků u Vráti Strnada a Marilyn Atkinson, již profesionálně.

Prozradíš mi, kterou silnou otázku ti položil Petr Parma?

Byla vlastně jednoduchá: „Co bych musela dělat, nebo nedělat, aby bylo všechno ještě horší“. V tom našem koučovacím rozhovoru měla opravdu velký aha efekt. Došlo mi, že nejhorší by bylo nedělat nic a nechat vše tak, jak to je.

Pojďme se bavit o Koučovně. Ta má teď něco přes 1300 členů.

To je velká zásluha Moniky Barton. Dokud Koučovna neměla tisíc členů, tak se na tom nepodílel nikdo jiný, jen Monika. Nicméně Monika se stěhuje na Nový Zéland a od léta vedeme Koučovnu my s mým mužem. Když jsme ji po Monice přebírali, tak jsme přemýšleli, jak do toho vstoupíme, aby nás to bavilo a aby nám to dávalo smysl. Monika je velmi výrazná osobnost – člověk se toho nemůže ujmout a dělat to stejně, to by pravděpodobně nefungovalo. S Láďou jsme se dohodli, že Koučovně v roce 2015 věnujeme hodně energie, rádi bychom především díky ní do koučovacího trhu šířili osvětu. Když jsem se před dvěma lety vrátila z ročního pobytu v Austrálii a rozhlédla jsem se tady, jak zdejší koučovací trh vypadá, nebyla jsem z toho moc šťastná. Koučování se v Čechách už zabydlelo, ale jsou zde i věci, které se mi nelíbí. Mám potřebu přispět ke změně, protože se mě to týká. Nechci, aby to znělo pateticky, ale chci být hrdá na to, mít na vizitce napsáno, že jsem kouč.

Teď hrdá nejsi?

V Čechách je překoučováno. Kvantita ale bohužel nejde ruku v ruce s kvalitou. Opakovaně jsem se setkala s tím, že někdo řekl ,,už zase kouč…”. Proto jsem se rozhodla, že tomu věnuji rok svého života. Oslovuji s návrhem na spolupráci další kouče, pro které je to také důležité téma a doufám, že se nám za ten rok podaří alespoň něco změnit.

Na co se tedy můžeme těšit?

Každý měsíc budeme mít na Koučovně nějaké téma, které by měli řídit dva moderátoři. Bude to jejich vlastní oblíbené téma vztahující se ke koučinku, ke kterému budou přinášet zajímavé články, své nápady, řídit diskuze. Témata pro konkrétní měsíce bychom rádi zveřejnili v prosinci, aby se členové Koučovny dozvěděli, na jaké téma se ve kterém měsíci mohou těšit a kdo ho bude moderovat. Zájemci o moderování se nám již ozývají, přicházejí se zajímavými tématy, z toho mám radost.

Druhá věc, kterou chystáme, je lepší uchopení akce Kafe s koučem. Rádi bychom dvakrát do roka nabídli týden, který bude spojen s propagací koučinku. Tváří tohoto projektu je Gabriela Bémová, která na něm odvádí velký kus práce. Je připravena spolupracovat i s mimopražskými kouči, například v Brně celou věc koordinuje Lenka Olšanská. Mohou se přidat všichni koučové, kteří to s koučováním myslí vážně. Stačí spojit se s Gabrielou a dohodnout se, jak se zapojí. Podporu nám poskytl také Koučinkportál Šárky Jurečkové, toho si vážíme. S Koučinkportálem bychom rádi velmi úzce spolupracovali.

Kafe s koučem jsem pochopil tak, že kouč se mi zadarmo bude hodinu věnovat, když já ho pozvu na kávu.

Přesně tak. Lidé mají možnost sejít se v kavárně s profesionálním koučem a mít ho sami pro sebe. Zažít koučink na vlastní kůži.

Mimo této osvětové akce bychom také rádi pod hlavičkou Koučovny nabídli několik zajímavých seminářů se zajímavými lektory.

Přes Koučovnu chceme také šířit osvětu do HR. Připravujeme například jednoduchý leták, ve kterém představíme kritéria hlavních českých koučovacích asociací, podle kterých své kouče certifikují a pomůžeme personalistům lépe se zorientovat v tom, na co se při výběru koučů zaměřit – ne vždy je například napadne, že je důležité zjistit, jestli na sobě kouč nadále pracuje, vzdělává se, má svého mentora či supervizora. Pražáci většinou vědí, jak vybírat. Ale jakmile vyjdeme za hranice Prahy, tak často opravdu nemají představu, podle čeho se orientovat.

No a poslední věc, na které jsme nyní připraveni se podílet, je změnit jedno status quo. Velký kus práce v koučovací osvětě zde již odvedly všechny tři asociace – ČAKO, EMCC a ICF. Zájemci o koučovací vzdělání se již například automaticky zajímají o to, zda je výcvik, do kterého by nastoupili, akreditován a zda po jeho absolvování mohou získat certifikaci. To je super. Co je ale fakt, že absolventi výcviků koučovací certifikaci velmi často nedotáhnou to do konce. To bychom rádi pomohli změnit. Zjišťovali jsme dva nejvýraznější důvody, proč koučové akreditace nemají – zdají se jim komplikované a drahé.

Jak jste to zjišťovali?

Především u koučů, kteří již výcvik mají a také u těch, kteří do koučovacích tréninků nastupovali. Hovořili jsme také s trenéry koučovacích výcviků a sledovali i různé diskusní skupiny.

Chceme oslovovat asociace a komunikovat s nimi, jak udělat informace přehlednější, jak je zjednodušit. Mám ráda metodu jedné strany. Ve chvíli, kdy mají informace více stran, lidé je přestávají číst. Klidně jedna strana od ICF, jedna od EMCCa jedna od ČAKO. Musí to být jednoduché. Druhá věc je cena. S akreditačními poplatky asociacím my moc nenaděláme. Třeba ICF a EMCC ho celý odvádí do zahraničí. Ale jsou tu další věci, které jsou na akreditace nabalené. Například u ICF je to mentorink. Tam by se, myslím, dalo udělat něco s tím, aby to bylo pro kouče dostupnější. Chystáme projekt, který by měl koučům v rámci ICF kritérií umožnit získat kvalitní mentorink za příznivou cenu.

Doplním, že ČAKO už pořádá pro zájemce supervizní setkání za velmi přiznivou cenu.

To je důležité. Osobně se domnívám, že absolvování mentoringu nebo supervize je pro kvalitu koučovací práce, kterou odvádím, velmi důležité. Jsem přesvědčena, že koučové potřebují zpětnou vazbu.

A připomínáš mi tím další věc, kterou bychom rádi alespoň trošku ovlivnili a to je podpora bálintovských skupin. Chceme vybízet kouče, aby si je zakládali a účastnili se jich. Pokud se člověk pravidelně účastní bálintovské skupiny, dostává zpětnou vazbu a inspiraci pro svoji práci – pak je zřejmé, že má zájem na sobě pracovat.

Je toho hodně, co chcete skrze Koučovnu dokázat.

Sami bychom dokázali jen malou část. Budu ráda když se k nám přidají lidé z různých stran, z různých regionů, z různých asociací. Velmi vítáme každého, kdo přijde a řekne: rád bych se zapojil, dává mi to smysl, mohu pomoci s tímhle, já zase nabízím tohle. Koučovna je virtuální prostor – je to nic a všechno. Ničím je ve chvíli, když se s ním nepracuje. Pokud potenciál této diskusní skupiny využijeme, máme, myslím, možnost ovlivnit profesionalizaci koučovací profese.

 

Autor rozhovoru:

Fotka_garant_Pavel WieserPavel Wieser
kouč, student psychologie

linkedin

Mohlo by se vám líbit...