Pokus o všímavou sebereflexi aneb KDO koučuje?

Tato kazuistika nechává působit zázrak koučování v zapeklitých vodách školství. Možnost vysloužit si koučovací ostruhy vzešla z obecného povzdechnutí ředitelky jedné školy nad neutěšeným stavem těch nejsvědomitějších pracovníků na konci školního roku a setkání s velice konkrétní obětí víru psychického vyčerpání.

Úvod prvního sezení

a teoretické vysvětlování koučovacích principů a možností, které integrativní koučování nabízí, na Dášu evidentně velký dojem neudělalo. Když jsem jí nabídla, aby si jako klient návštěvník vyzkoušela techniku Kola rovnováhy, spojení slov kola a rovnováhy na ni jistý dojem učinilo, ovšem tři vzorně předtištěné varianty nazvala pavouky a na tváři měla výraz arachnofobika.

Můj vnitřně těžce vybojovaný „klid Angličana“ se ale zřejmě jakýmsi záhadným způsobem přenesl na klientku, která si naprosto rozhodně vybírá kolo s osmi předdefinovanými oblastmi. Nabízím svazek barevných fixů pro označení bodů na škále a zároveň povoluji „tah na branku“, neboť si uvědomím svou vznikající averzi k odmítavému přístupu klientky.

A to je bod zlomu.

Klientka si se zájmem vybírá tu správnou barvu a ve vzduchu je téměř slyšet, jak začínají praskat kry obranné bariéry. Koučovací příběh se láme do své vývojové fáze a podoby. Prudce vzrůstá důvěra a Dáša se od tohoto okamžiku až do konce našeho nelehkého, ale úspěšného kontraktu stává stále aktivnější a kompetentnější klientkou.

Zde vzniká nápad zařadit všímavou sebereflexi, jejíž velký efekt byl evidentní od prvního sezení, jako vědomý nástroj a sledovaný faktor, do dalších sedmi setkání plánované spolupráce.

Na druhou koučovací schůzku

Dáša přichází již jako motivovaný klient. Stanovování velkého cíle koučovacího kontraktu, převádění do plus módu a klíčová  koučovací otázka „Co chceš místo toho?“ rozeznívá koučovací prostor. Po velmi úspěšně realizovaném cíli minulého sezení (zdravé vymezení se v rámci organizace) se dnes vrháme do džungle před tabulí. Motivem se stává práce s dětmi se zvláštními potřebami. Po specifikaci cíle jde o získání trpělivějšího přístupu k jednomu konkrétnímu žákovi.

Při následné koučovací sebereflexi se oceňuji především za odvahu zachovat klid a chladnou hlavu při setkání s velmi podrážděnou a nervózní, ale naprosto upřímnou a otevřenou Dášou během koučování nelehké situace. To, co pomáhalo, byl především oboustranný pocit důvěry. Použití kombinace metod přerámování, všímavého koučinku a otázek Diltsovy pyramidy pomohlo a ledy se významně hnuly.

Třetí koučovací sezení, oblast zdraví a metoda karteziánských kvadrantů

s následnou otázkou „Co činí ten rozdíl?“ přehouply klientku z oblasti psychologického nedostatku do oblasti přebytku a všímavý kouč ve mně reflektuje pocity radosti.

Při čtvrtém setkání řešíme téma vztahů

metodou Tří židlí a já povyšuji kousnutí do jazyka mezi užitečné nástroje kouče.

Nejnápadnějším motivem pátého sezení

s tématem peněz a metodou Mentorského stolu byl posun klientky směrem od heterochtonní (vnější) k autochtonní (vnitřní) motivaci. Atmosféra tohoto sezení je lehčí, roste nezávislost klientky a přímo před očima se odvíjí proces „stavění na vlastní nohy“. Koučovací vztah důvěry je silný a plně realizovaný.

V úvodu šestého sezení při kotvení přes tělo v prostoru

nachází klientka cíl ve změně nepříjemného pocitu v těle. Použitím několika silných metod všímavého a ericksonovského koučinku (např. Kroků moudrého rozjímání) jsem se dotkla hranic sil sebe a hlavně klientky. Ta si ale svých dosažených významných vhledů a uvědomění velice váží.

Klíčovým tématem mé sebereflexe je kromě otírání potu z čela řešení pocitu nejistoty. To nacházím v odpovědi klientky na otázku úvodního sezení „Co by tentokrát mělo být jinak, než bylo kdykoli předtím?“ Nezůstat na povrchu, ale jít do hloubky. Dalším nestandardním efektem tohoto sezení bylo zvláštní ticho a klid, které nastaly na konci. Je to klid přijetí, který přichází, když se otevřeme životu?

Klientka specifikuje cíl předposledního sezení jako získání stability,

která jí pomůže lépe odolávat tlakům. Použití Stromu stability vede k uvědomění si vlastních vnitřních zdrojů, toho, co by mohlo stabilitu ohrozit a rozšíření možností o další neuvědomované zdroje. Koučovací otázku „V čem spočívá tvé tajemství, když se ti tak vše daří?“ označila klientka za tu nejdůležitější a ilustrovala tak myšlenku Steva de Shazera

„Nikdy nevíme, na co jsme se zeptali, dokud nedostaneme odpověď“.

Osmá lekce přináší vyhodnocování a získávání zpětné vazby.

Co bylo nejvíc posunující? Co bylo to, co fungovalo? Podle klientky Kroky moudrého pojímání a zvědomění vlastní vnitřní základny, její procítění a nalezení cesty, jak se k ní vracet.  Chválí přínos Kola rovnováhy a Stromu stability a zdůrazňuje, že důležité bylo během celého koučování objevování pozitivních a silných vlastností, o které se může opřít, a převádění do plus módu, které si vzala za své. Zhodnocuje, že díky pozornosti, podpoře a důvěře se mohla plně a bezpečně ponořit do procesu pátrání, a to ji na koučování přijde nejpřínosnější.

A co kouč?

Sebereflexivně musím uznat, že u mě došlo na počátku tohoto koučování k uvědomění jistého pocitu převahy a přebírání zodpovědnosti. Zřejmě souvisel s mým stereotypním životním lpěním na automatickém přebírání zodpovědnosti, když už ne za vyřešení problému, tak aspoň za podání užitečné a funkční rady. Ten byl po jeho zvědomění brzy pryč (překvapivé bylo i zjištění, jak nelibý pocit mi vlastně tento postoj přináší) a velmi ráda jsem přijala jeho přeměnu na vřelejší vztah důvěry, laskavého soucitu, vzájemného respektu a vyváženější vzájemné komunikace.

Klientce se podařilo zrušit automatismus přesunutí zodpovědnosti za vznik problému na cosi vnější a pocítit úlevu a radost z převzetí zodpovědnosti za sebe a svůj život vzít do vlastních rukou. Z mého pohledu objevila klientka v koučování účinný impuls pro změnu a svým nově objeveným „zůstáváním na cestě“ i princip udržování dynamické rovnováhy v životě.

Co jsem se učila?

Aplikovat všímavost tak, jak nás nabádá mindfulness klasik Jon Kabat-Zinn

Bdělost je pozornost věnovaná specifickým způsobem: záměrně, v přítomném okamžiku, a aniž by soudila.

Každé sezení mi nakonec připomínalo zenovou meditaci, jejímž smyslem je v jakékoli situaci udržovat mysl bdělou a soustředěnou jako kočka číhající ke skoku a aby to bylo mož

né, musela jsem se pokoušet odložit své názory, představy a tužby.

Kdo tedy koučuje?

Tak jako odpověď na správně vyřešený koán nespočívá ve slovech, tato otázka slouží jako symbol všímavé sebereflexe, aby připomínala přijímání skutečnosti kouče i klienta vždy znovu – tady a teď– bez posuzování.

A funguje to? Odpověď klientky na poslední otázku „Co je tedy to nejdůležitější?“ zněla důvěryhodně (zenově) – Zůstat na cestě.

Save

Save

The following two tabs change content below.
Hana Dvořáková

Aktuální články od: Hana Dvořáková (více)

Mohlo by se vám líbit...