„Proč ON to nechápe?“

Obrázek4

Poprvé za mnou Karolína přišla vyčerpaná, smutná a uplakaná. Svět, ve který věřila, se jí zhroutil. Neviděla žádné východisko ze situace, ve které byla, žádné světlo na konci tunelu. Jediné, co opakovala stále dokola: „Proč on to nechápe? Proč on tohle dělá? Proč mi odmítá naslouchat? Copak ho vůbec nezajímá, že se trápím? Proč to nechce slyšet? Vždyť jsem přece jeho žena? Domluvili jsme se, že spolu budeme mluvit, když jednoho nebo druhého bude něco trápit  … a on to najednou vůbec nechce slyšet …  “ Pro slzy, stesk a přemíru emocí se koučovat nedalo. Potřebovala se jenom vypovídat, vyplavit ze sebe tu obrovskou bolest, které měla plné srdce i plnou hlavu. Koučovací sezení jsme přeložily na jiný termín. Dokud člověka válcují emoce, koučovat se nedá…

Začít se musí u sebe

Na další schůzku přišla sice stále ještě unavená a smutná, ale už s cílem srovnat si myšlenky a ujasnit si, co bude dělat. Začátek se nesl v podobném duchu jako minule … otázek, které začínaly „proč ON …?“ bylo stále hodně a veškerá její pozornost byla věnována JEMU…  postupně jí ale docházelo, že to je ONA, kdo musí něco změnit, aby se dostala dál … ale co?

Ideální příležitost  použít 3 otázky na míru kontroly:

  1. Co v situaci, ve které se nacházíte NEMÁTE pod svou kontrolou?
  2. Co v situaci, ve které se nacházíte MÁTE pod svou kontrolou?
  3. Co v situaci, ve které se nacházíte nemáte pod svou kontrolou, ale MOHLI BYSTE MÍT?

Položte si je a zachovejte přitom jejich pořadí. Po zodpovězení prvních dvou otázek se lidé často cítí bezvýznamní a bezmocní; čím víc toho člověk nemá pod kontrolou, tím bývá pocit nespokojenosti, bezmoci a studu větší.

Na první otázku se odpovědi jenom sypou.  Na druhou se hledají podstatně obtížněji. Ale často v hlavě už začínají vyskakovat nápady a odpovědi na třetí otázku … Budete překvapeni tím, že spousta problémů se začne sama rozkrývat a spousta cest sama nabízet…

Použijme Karolínin příklad a zkusme to:

  1. Pod kontrolou nemám: jeho reakce, jeho postoj ke mně a dětem; míru zabezpečení, kterou dětem poskytuje v době, kdy jsou s ním; bolest, která prostupuje celým tělem a ochromuje moje myšlení;  fyzické bolesti a nemoci, které mě v poslední době trápí; vzpomínky, které nejdou vymazat z hlavy; zklamání, bezmoc, pocit zrazené důvěry; slzy, které mi nekontrolovaně tečou z očí při každé vzpomínce …
  2. Pod kontrolou mám: svůj čas, svůj žebříček hodnot, možnost stýkat se se svými přáteli; to, jak se starám o děti, když jsou se mnou – zajistím jim pocit bezpečí, učím se s nimi do školy, odvezu je na kroužky, povídám si s nimi, mazlím se s nimi, čtu jim pohádky …; moje reakce na jeho ataky, můj postoj k němu, můj postoj sama k sobě … AHA …
  3. Už během hledání odpovědí na první dvě otázky se začaly objevovat nápady. Myšlenky postupně začaly dostávat konkrétnější obrysy. Zjistila, že pod kontrolou nemá výhradně 2 oblasti – JEHO přístup a (zatím) SVOJE emoce. S JEHO přístupem nic udělat nemůže.  Může měnit jenom to, co se týká jí.  Jak je to ale s JEJÍMI emocemi, jejím myšlením a zdravím?

Je osvobozující přijmout sám sebe

Co se zdraví týká, Karolína si uvědomovala, že její fyzické bolesti jsou spojené výhradně se stresem. Začala tedy hledat cesty, jak ho zmírnit nebo mu odolávat – relaxační techniky, zklidnění se v momentě, kdy dříve reagovala bezprostředně, v emocích …

S emocemi už je to horší.  Pochopila ale, že rozbouřené emoce jsou  v této situaci normální, že na ně člověk má nárok, že slzy a bolest při vzpomínkách, nejsou známkou slabosti, ale bohatství citu.., že není potřeba se za ně stydět, že je osvobozující se přijmout.

Na čem mohla zapracovat nejvíc bylo myšlení . Mohla změnit svůj postoj k situaci najít si na ní něco pozitivního. To byla cesta z pekla ven … A Karolína ji našla, alespoň její začátek – nebýt toho, co se stalo, žila by dál v iluzi a věnovala spoustu energie vztahu, který by se  časem stejně sesypal jak domeček z karet. .. a ona by ztrácela dál – svou důstojnost, svou hodnotu a svůj čas. A ona už ztrácet nechtěla, ona chtěla zase stavět … boření už bylo dost…

Práce na tomto příběhu je  velmi náročná pro obě strany – kouče i klienta. Ale je úžasné pozorovat tu neskutečnou proměnu z uplakané hrdličky v krásnou labuť, která kráčí sice ještě blátem, ale s hlavou čím dál více vzpřímenou. Miluji svou práci!

 

 

The following two tabs change content below.
Pavlína Sadilová

Aktuální články od: Pavlína Sadilová (více)

Mohlo by se vám líbit...