Prokrastinace: nemoc, nebo nedostatek sebedisciplíny?

prokrastinace_safe_image.php_Jeden můj známý v práci odkládá všechny úkoly na nejzazší možný termín. Když mu to jeho šéf, nebo kolegové (kterým tím značně komplikuje jejich práci) vyčítají, brání se: „Já za to přece nemůžu, nedělám to schválně. Trpím prokrastinací. Jsem vlastně nemocný člověk!“ Jiný můj známý tvrdí: „Žádná prokrastinace neexistuje, to je jen výmluva. Je to jen obyčejná lenost!“ Lenost ale obvykle znamená neochotu vynakládat jakékoliv úsilí, kdežto prokrastinátor často vyvíjí až horečnatou aktivitu a věnuje se mnoha různým činnostem – jen ne těm, které by právě měl dělat. Ve snaze odsunout obávaný úkol nebo nepříjemnou povinnost je prokrastinátor schopen uklidit celý byt, zařadit do složek všechny e-maily za poslední tři měsíce, nebo třeba srovnat všechny knížky v knihovně podle abecedy.

Ani nemoc, ani lenost

Skutečnému lenochovi také jeho lenošení přináší pocit uspokojení, což se o prokrastinátorovi rozhodně říct nedá. Naopak, často ho trápí pocity viny a výčitky svědomí, je nespokojený sám se sebou.

Prokrastinace tedy není jen lenost. Není to ale ani nemoc. Je spíše projevem přirozené lidské tendence maximalizovat příjemné pocity a minimalizovat ty nepříjemné. A řada úkolů, které před námi stojí, se opravdu jeví jako dost nepříjemné: možná očekáváme, že budou obtížné a namáhavé, nebo naopak nudné a nezáživné. Možná se vystavujeme riziku, že neuspějeme, že nás druzí budou kritizovat, že zažijeme odmítnutí …

Co to tedy vlastně je ta prokrastinace?

Jedna z definic ji charakterizuje jako „odkládání věcí na později, přestože dobře víme, že bychom daný úkol měli udělat hned, a přestože víme, že se v budoucnu budeme muset potýkat s nechtěnými důsledky našeho oddalování“. Prokrastinující člověk aktivně vyhledává zajímavější nebo příjemnější činnosti, místo aby se v danou chvíli vyrovnal s obtížemi, nároky či nepříjemnostmi, spojenými s vykonáním odkládaných úloh.

Proč nejsme schopni se k určité činnosti přinutit?

Musíme ovšem odlišit prokrastinaci od plánovaného odsunutí úkolů. V tom druhém případě existují pro odsunutí činnosti skutečné důvody (chceme například získat víc informací, nebo čekáme na rozhodnutí někoho jiného). V případě prokrastinace ale pro odkládání úkolů žádné racionální důvody neexistují, a sám prokrastinující člověk si často neumí vysvětlit, proč se k určité činnosti prostě není schopný přinutit.

Občas nějaké ty úkoly nebo povinnosti asi odsouvá každý z nás. Pokud ale prokrastinujeme často, může to s sebou přinášet řadu negativních psychických důsledků: například deprese, pocity viny, zvýšenou míru úzkosti, nízkou sebedůvěru. Dalšími nepříjemnými důsledky pro nás může být zhoršení sociálních vztahů (druzí nás považují za nespolehlivé), a samozřejmě problémy v práci.

Není prokrastinátor jako prokrastinátor

K odkládání úkolů nás ve skutečnosti mohou vést nejrůznější pohnutky a důvody. Pojďme pro ilustraci nahlédnout do jednoho kruhu vysokoškolských studentů v posledním ročníku. Kdo z nich neodevzdal včas diplomovou práci?

Jana: Na diplomce začala pracovat včas a už dávno ji má v podstatě hotovou. Stále však není s výsledkem spokojená, ještě to není úplně perfektní. Znovu a znovu práci pročítá a vždy upraví několik detailů. V předvečer posledního termínu odevzdání se rozhodne přepracovat celou strukturu kapitol …

Petr: Je o něco starší než jeho spolužáci, během studia dvakrát opakoval ročník a poslední rok si pro jistotu rozložil na dva, aby v klídku stihnul napsat diplomku. Stále se k ní však nemůže dostat. Líbí se mu studentský život a připadá mu nespravedlivé, že když jeho kamarádi vyrážejí na koncert nebo do hospůdky, on by měl sedět doma nebo v knihovně. Dneska tedy zase půjde s nimi, ale zítra, zítra už určitě začne …

Zuzka: Napsat diplomku je hrozně těžké. Vůbec si nedovede představit, že dá dohromady padesát stránek! Závidí spolužákům, kterým jde psaní tak snadno, ona na to vůbec nemá buňky. Měla by jít na konzultaci k vedoucímu své diplomové práce, ale když mu ukáže, co zatím napsala, určitě jí s tím vyhodí! Tak to radši ještě odloží …

Standa: Rodiče mu každý den připomínají, aby pracoval na diplomce, a neopomenou mu zdůraznit, jak je dokončení školy důležité pro jeho další život a kariéru. Když se ho ptají, jak je s prací daleko, vždycky odpoví: „Jo, v pohodě!“, i když ještě pořádně ani nezačal. Stejně na tuhle školu vůbec nechtěl, ale nechal se tenkrát od rodičů přesvědčit …

Honza: Má zkušenost, že je nejefektivnější, když mu teče do bot. To pak dokáže opravdu zabrat! Na zkoušky se vždycky začínal učit den předtím. Teprve když je pod tlakem, je to pro něj ta správná motivace a je pak schopný vysokého výkonu. Zvládnul tímhle způsobem celé studium (i když, pravda, většinu zkoušek opakoval), tak tu diplomku přece zvládne taky …

Bára: Kromě studia už dva roky pracuje na částečný úvazek pro jednu firmu a moc ji to baví. Taky dělá pomocnou vědeckou sílu na fakultě, pomáhá zpracovávat výsledky moc zajímavého výzkumu. Dřív dělala závodně gymnastiku a teď vede oddíl malých holčiček, jsou moc šikovné. Mají trénink třikrát týdně a o víkendech s nimi jezdí na závody. Pracuje také ve studentském spolku, organizují bezvadné akce pro studenty. V práci jí nedávno nabídli zvýšení úvazku. Nejdřív to zvažovala, musí teď přece dělat na diplomce, ale pak to vzala. Oni jí tam totiž moc potřebují, a tu diplomku určitě taky ještě zvládne, když bude chodit později spát …

Poznáváte se?

Je vám některý z těchto popisů povědomý? I když jsou motivy různé, výsledek je stejný: důležitý úkol není včas dokončen. Američtí psychologové Sapadinová a Maguire rozlišují šest různých stylů prokrastinace:

  1. Prokrastinátor – perfekcionista: vyhýbá se zahájení nebo dokončení úkolu, jestliže ho nelze provést dokonale, protože by v takovém případě ze svého pohledu (nebo z pohledu někoho jiného) selhal. Za perfekcionismem jako zdrojem prokrastinace se často skrývá iracionální přesvědčení: „Musím tu práci odvést naprosto skvěle, jinak jsem k ničemu“.
  2. Prokrastinátor – snílek: chce, aby život hladce plynul, a vyhýbá se obtížným výzvám. Protože mu každodenní realita (včetně jeho úkolů a povinností) připadá nepříjemná, raději se uchyluje ke snění. Často mluví o tom, co by všechno chtěl dělat, kdyby … Snílek se vyznačuje nízkou frustrační tolerancí, obtíže a překážky vnímá jako těžko snesitelné. Je jakoby stále udivován tím, že ke splnění snů je nutné tak tvrdě pracovat!
  3. Prokrastinátor – pesimista: stále se obává, že něco pokazí, že něco nezvládne, že to bude nad jeho síly. Vytváří si v duchu katastrofické scénáře. Vyhýbá se riskování a změnám a často příliš nevěří ve vlastní schopnosti. Jeho iracionální přesvědčení zní: „To nezvládnu!“
  4. Prokrastinátor – negativista: staví se negativně vůči pokynům a návrhům ostatních, často s nimi nesouhlasí a polemizuje. Nesnáší, když mu ostatní říkají, co má dělat. Odkládání úkolů je u něj nepřímou formou odporu vůči požadavkům, které na něj klade někdo jiný.
  5. Prokrastinátor – krizový manažer: domnívá se, a říká o sobě, že umí dobře zvládat stres a že vysoké výkony je schopný podat, jen když je pod tlakem. Odkládáním úkolů sám sobě vytváří „adrenalinové“ situace.
  6. Prokrastinátor – extremista: bere si na sebe velké množství práce, neumí si ale stanovit priority nebo si efektivně rozvrhnout čas. Všechny činnosti mu přijdou stejně důležité. V důsledku toho často něco „dohání“, nebo úlohy „tlačí před sebou“, své úkoly plní s časovým skluzem, a některé neudělá vůbec.

Pokud máte sami problémy s prokrastinací, ke kterému z těchto typů byste se zařadili? U některých lidí se může kombinovat i více uvedených stylů.

Prokrastinace je dnes módní pojem a na trhu je řada publikací s návody a technikami, jak s chronickým odkládáním zatočit. Prvním krokem ale je identifikovat své vlastní pohnutky a motivy, které nás k odkládání konkrétního úkolu vedou, a svá vlastní nereálná přesvědčení, která jsou za naším chováním skrytá. Teprve potom můžeme přijít na to, jaké cesty a postupy pro nás budou opravdu účinkovat.

P.S. Hádejte, jak dlouho jsem odkládala napsání tohoto článku?

The following two tabs change content below.
Irma Bohoňková

Aktuální články od: Irma Bohoňková (více)

Mohlo by se vám líbit...