Ředkvičky

Photo by zurheide-online „Je to super! Takhle pokaždé na něco přijdeme! Vždy najdeme něco, co mě posouvá dál! Je to takové směšné, ale připomíná mi to ředkvičky. Jako bych vždycky jednu vytrhnul a s tím se ve mně uvolní nějaké místo, na kterém se objeví klid a uvolnění místo stresu a napětí…“

Detail dělá mistra

Dnešní sport je o detailech. Mnoho sportovců opravdu tvrdě trénuje, věnuje svému kondičnímu rozvoji mnoho času a nemalé finanční prostředky. Víte ale, jak se to říká: I když trénuješ tvrdě, právě teď je na světě někdo, kdo trénuje ještě tvrději…
Tyto detaily jsou jako ředkvičky v záhonu. Je jich celá řada, jedna vedle druhé. Co udělá sportovec, když se dostane na stejnou kondiční a dovednostní úroveň jako ostatní? Potřebuje najít novou oblast, kterou když posílí, pomůže mu to posunout se výš. Pro mnoho z nich je již běžné, že připouští vliv psychiky na svůj výkon a začne se o rozvoj této oblasti zajímat.

„Když mám možnost mluvit s koučem nahlas o jednotlivých situacích, uvědomuji si mnohem důsledněji, jak se v nich vlastně chovám a jak reaguji. Nacházím jakoby vnější pohled, kterého si v zápase nevšimnu. Můžu tak vidět, která řešení se v danou chvíli nabízela. Uvědomuji si svou hru ze zcela jiného úhlu pohledu. Objevuji díky tomu další možnosti mého růstu a to mě přirozeně motivuje pracovat na sobě dál…“

Přístup kouče

Nekritický a nehodnotící přístup kouče při práci se sportovcem otevírá dveře přirozenému způsobu učení. Sportovec může mluvit nahlas a dát tak význam všemu, na čem mu záleží a je pro něj důležité. Hlouběji si uvědomuje, co se v jednotlivých situacích opravdu děje. Nejen to, co stihne vnímat, když je vtažený do hry, ale posvítí si i na další detaily situace s odstupem času a bez tlaku, který hra přináší. Chápe a objevuje najednou úplně jiný svět.

„Je to lehce úsměvné, když se takto bavíme. Zjišťuji, že v některých situacích se chovám skoro legračně. Řeším věci, které nemusím a reaguji způsobem, který mi nic dobrého nepřináší. Když o tom mluvím, musím se tomu smát. Kdybych však nemohl tyto detaily znovu prožít, objevit a pojmenovat, nikdy bych si to neuvědomil. Teprve takto jim lépe rozumím a chápu je.“

Uvědomění lze těžko nařídit

Jak to, že by si je sportovec neuvědomil? Často využívaný řídící a direktivní styl nabízí rovnou hotová řešení, rady a také kritiku. Právě individuální nastavení sportovců a jejich postoj ke kritice, posuzování a hodnocení, často zavírá dveře k dalšímu růstu. Ne každý je schopen reagovat na kritiku konstruktivně a vytěžit z ní něco důležitého pro sebe. Mnoho z nich si bere poznámky trenérů osobně. Připoutává se k chybám, ztotožňuje se s nimi a identifikuje tak přísně a hluboce, že se neustále houpe v síti utkané z pocitu viny a selhání. Tento postoj jim brání podívat se na věc z jiného úhlu, který by umožnil objevit pro sebe nová řešení, možnosti a něco nového se naučit. Připoutanost pichlavě zraňuje vnitřní pocity důvěry, sebejistoty a víry ve vlastní schopnosti.

„Díky koučování objevuji nový svět. Místo zmaru a viny v sobě cítím motivaci pracovat na sobě. Láká mě objevit své hranice a posouvat je výš. Toto je sport, toto je pro mě správná cesta. Vytrhnu vždy jednu ředkvičku, která právě překáží v cestě a zasadím místo ní něco nového, lepšího, čerstvého. Cítím se čím dál silnější. Já jsem silnější!

Sportovní růst

Takto může vypadat růst. Sportovní růst je definován pojmenováním současných hranic, rozvojem specifických dovedností, a vytrvalým aktivním přístupem v práci s vlastními brzdami. Někdy není potřeba nic přidávat, postačí něco málo odložit. Takový přístup dovoluje užívat si svůj rozvoj a uspokojit tak potřebu osobní cesty a vnitřní seberealizace.
Pak je možná i jedno, jakou zeleninu sportovec na zahrádce pěstuje…

The following two tabs change content below.

Mohlo by se vám líbit...