„Existuje jediný opravdový luxus, a tím jsou mezilidské vztahy“
Saint-Exupéry, Země lidí
Díky svému profesnímu zaměření mám možnost potkávat mnoho typů rodin, díky své osobní cestě mám zkušenosti jaké to je žít v početné rozšířené rodině složené ze samých silných osobností a díky svým přátelům mohu sledovat jejich růst či „chřadnutí“ v té jejich. Mnoho frustrací vzniká z pocitu neschopnosti rozumět si v blízkých vztazích a rodinách. Na první pohled je to přeci snadné ne? Máme se rádi („tedy většinou, nebo aspoň bychom měli ne – jsme přeci ta rodina!“). Snažíme se a ono to nejde ani zleva ani zprava. Tak co v tom je?
Pravda je taková, že v rodině se setkává mnoho různých osobností s různými zkušenostmi z dětství a s různou schopností komunikace, blízkého kontaktu a především důvěry v sebe a okolní svět.
Tento článek věnuji všem, kteří si rádi hrají a objevují nové světy, jak si být v lidských vztazích blíž a svobodněji.
Kde začít?
„Domov – vždycky to budu opakovat, není prostor, ale proces. Tady se schovávám před deštěm a zimou, tady žiju, tady trávím svůj volný čas, tady se rodí moje rodina, tady ji tvořím léty, trpělivostí a tolerancí a vůbec řadou kladných principů. Domov je bytost.“
Miroslav Horníček
Je to téma velké jako zeměkoule. Beru si tedy do ruky pomyslnou mapu, globus a baterku a s cestovatelkou vášní a tatrankou v kapse Vás srdečně zvu v několika sériích článků na dobrodružnou výpravu hledání tajemného „OSTROVA BEZPEČÍ – RODINY“.
Jako průvodce si kladu za cíl Vás inspirovat, podporovat v respektu a úžasu v hledání „jak to mám já“ ale hlavně udržovat bezpečné a hravé prostředí, ke kterému budu občas využívat i technik ze vztahového a rodinného koučinku.
Mám však jednu podmínku, pro toho, kdo jde se mnou, respektuj tohle pravidlo:
„Buď laskavý sám k sobě a vše objevuj s úžasem a respektem
k tomu, jaké to je TADY a TEĎ.“
Připraveni? Tři, dva, jedna …
Vítám Vás na společné dobrodružné cestě za hledáním Ostrova bezpečí – rodiny. Všichni máme sebou osobní mapy své vlastní historie. No ano, i Ty ji máš, možná sáhni hlouběji do ruksaku! Zkusíme v následujících dnech a týdnech hledat odpovědi na jednu otázku, kterou pokládám právě teď!
„Odkud pocházím a jakou mapu důvěry si nesu?“
Proč?
Věřit někomu, je naše první potřeba v životě.
Rodinu tvoří vztahy a to nejen vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také k sourozencům partnerů, k partnerům dětí, k tchánovi s tchýní, k dětem partnerů z předchozích vztahů a mnoho dalších kombinací. Jedná se o mezilidské vztahy, kdy jsme nějakým způsobem k sobě více vázáni. Ne vždy to ovšem funguje, jak má, a to vyživujícím způsobem pro každého člena rodiny. Vše se buduje pomocí vzájemného kontaktu.
Napjaté vztahy vznikají často z rozdílných názorů a životních hodnot, ale také z nedostatku důvěry a pocitu bezpečí z minulosti (dětství), které si sebou každý člen přináší. Vztah v rodině buduje každý člen zvlášť a skupina dohromady jako celek tvoří klima.
Schopnost důvěřovat je přímo úměrná důvěryhodnosti, s níž jsme se ve své životní pouti setkali u různých lidí, zejména u matky a otce.
Od dětství potkáváme důvěryhodné a nedůvěryhodné jedince, kteří v nás spoluvytvářejí budoucí schopnost vytvářet rodinné vztahy. Stávají se součástí našich vnitřních zdrojů, psychologických a spirituálních struktur, jež nám propůjčují sílu čelit hrozbám a naplňovat naše potřeby. Vzpomínky na důvěryhodné lidi a stesk po nich tyto vnitřní zdroje evokují a oživují. Naopak zkušenosti a to zejména z raného dětství, kde jsme se naučili, že svět není bezpečné místo, nás mohou v dospělosti hluboce ovlivňovat a i přes veškerou snahu a touhu mít dobré rodinné vztahy, stahovat zpátky.
Důležitou součástí schopnosti vytvářet vyživující a láskyplné blízké vztahy je typ tzv. citové vazby (attachment), kterou jsme v dětství od primárních pečujících (rodičů) získali. Máme-li to štěstí a získali jsme tzv. jistou bezpečnou vztahovou vazbu, budou se nám snadněji tvořit rodinné blízké vztahy a „krby“. Zhruba 50 procent současné populace však má různé typy tzv. nejisté citové vazby, někteří však i poruchy citové vazby.
Jak vlastně citová vazba vzniká?
Dítě na svět přichází s vrozenou potřebou vztahování se k blízkému člověku. První nejdůležitější osobou v jeho životě obvykle bývá matka. Pokud naplňuje všechny potřeby malého dítěte, je milující stabilní osobou, která se snaží vylaďovat na signály dítěte a je pro dítě čitelná, pak se v jeho mozku ukládá informace, že vztahy jsou bezpečné, dobré, vzájemné (oboustranné). A s takovým pocitem pak bude dítě růst, učit se a objevovat skrze další vztahy svět až se jednou stane dospělým člověkem, který bude svou rodinu vytvářet. Nebude se bát BLÍZKOSTI VE VZTAZÍCH.
Nedostane-li se však dítěti v raném dětství pocitu bezpečí, nejsou-li naplňovány jeho potřeby nebo nemáte-li v této době tu jednu svou stabilní osobu, ke které se můžete vztahovat, s velkou pravděpodobností se může stát, že se ve vztahovém světě a rodině nebudete cítit úplně bezpečně, jistě a komfortně, tedy „DOMA“. Jako malí človíčci jsme museli přežít, vytvořili jsme si pravděpodobně nějakou strategii, jak přežít. Nenechte se mýlit, človíčci potřebují nejen uspokojovat fyzické potřeby a to že jsme čistí, zvenku hezcí, najedení a vychvalovaní okolím, neznamená nutně, že jsme měli uspokojeny i základní psychické potřeby. A tak se stalo, že jsme vnitřně buď „utekli“ a možná se teď blízkým, intimním vztahům podvědomě vyhýbáme, anebo je odmítáme.
Jednoduše řečeno bezpečná jistá vztahová vazba nám dává určitou dovednost vytvářet a být v rodině blízko a svobodně takový, jaký jsem. Nejistá citová vazba, či porucha nás v tomto ohledu značně znevýhodňuje. Děti se od rodičů velmi učí a pozorují je, získávají tak darem/nedarem velmi často i jejich „odkaz“ typu citové vazby.
Teď se rozhlédněte kolem sebe
Koukněte okolo na tu nádheru. Ta příroda, ten svět, ti lidé a DĚTI. Budete-li mít chuť, chvíli ten svět pozorujte s úžasem. Najděte nějaké dítě a dívejte se na něj. Na děti. Co dělají? Jak se chovají? Co nám říkají? Jak na ně MY různí dospělí reagujeme? Možná, že bude zajímavé se zeptat i:
- Jak se má dnes moje vnitřní dítě?
- Co by dnes potřebovalo?
- Jak jeho potřebám mohu více porozumět?
… a já už vás nebudu rušit. Těším se na další cestu s vámi.
Aktuální články od: Šárka Francírková (více)
- MIKULÁŠ, ANDĚL A ČERT jako partneři na cestě k stabilitě dítěte a rodiny - 5. 12. 2016
- RODINA JAKO OSTROV BEZPEČÍ – 2. část - 12. 9. 2016
- RODINA JAKO OSTROV BEZPEČÍ – 1. část - 27. 6. 2016
