RODINA JAKO OSTROV BEZPEČÍ – 2. část

happy-1082921_640„Být šťastný znamená znát se a moc se sebe neděsit“.

W. Benjamin

 

„AHOJ, tak už uplynul nějaký čas od prvního dílu, a zase se potkáváme.

Už jste se porozhlédli okolo a pozorovali děti? Věřím pevně, že ano a že jste se možná i inspirovali. Tak nyní můžeme opět kousek popojet na naší dobrodružné cestě za hledáním ostrova bezpečí – RODINY.

Na čem pojedeme?

No, samozřejkajakna lodi. Na tomto úseku naší cesty pojedeme každý sám, a proto si prosím pro další plavbu vyberte podle své potřeby svou pomyslnou loď určenou jen pro jednu osobu, tzv. singlovku.

Plavba bude chvíli trvat a tak si zabalme vše potřebné s sebou.  

Co je to vlastně POTŘEBA?

Potřeba patří mezi důležité motivy chování, jednání a prožívání člověka. Jde o pociťovaný, resp. prožívaný nedostatek nebo nadbytek něčeho.

Potřeba je provázena vnitřním duševním napětím, které nás vede k určitému chování, jehož cílem je uspokojení potřeby. Tím dojde i ke zmizení tohoto napětí.

Vzápětí se ovšem objeví nová potřeba s novým napětím. Dlouhodobé neuspokojování potřeb má téměř vždy nepříznivé důsledky pro celkovou rovnováhu člověka.

Abychom své potřeby lépe poznali a mohli také respektovat potřeby druhých, měli bychom o nich více znát a být schopni je naplnit, a to bez ohledu na vztahy okolo nás.

Poznat své potřeby a umět je přijmout u sebe i druhých je základním pilířem vyživujících vztahů.

Všichni máme tzv. bazální potřeby

Všichni potřebujeme dýchat, jíst, pít, být oblečeni, aby nám nebyla zima ani vedro. Chceme se cítit bezpečně. Toužíme po tom, abychom byli milováni. Možná se to zdá divné, ale většina lidí na světě nemá tyto potřeby uspokojeny.

Ve stručnosti potřeby můžeme rozdělit  na tzv. bazální (nutné k přežití), mezi ně patří biologické potřeby např. (spánek, vyměšování, dýchání, pohyb, strava, sexualita,ad.) podobně jako zvířat, jen jsou více „zušlechtěné“.

Dále na potřeby sociálně – psychologické, které jsou do jisté míry získané. Např. potřeba citového vyžití, sebeuplatnění, sociálního kontaktu, prožívání a poznávání.

Ve vztazích nám půjde především o bazální sociální jistotu (Horneyová, Sullivan,), kdy např. dítě usiluje nejen o uspokojení některých tělesných potřeb, ale i o laskavost rodičů (dospělých), o silné emocionální pouto s nimi, hravou komunikační aktivitu apod.

Potřeba citového vyžití (afiliace) se projevuje jako touha být v bezpečí, být chráněn, mít se kam uchýlit, mít „citový přístav“, mít sociální odezvu, přátelství, lásku, moci s někým spolupracovat.

Jak jsme se  již dočetli v prvním díle, uspokojení této potřeby je obzvláště důležité v raném dětství, kdy se vytvářejí základy celé osobnosti.

Způsob, jakým nám primární pečující osoba (většinou matka) uspokojovala potřeby, se dá hezky znázornit v tzv. kruhu připoutání a potřeb a do velké míry ovlivňuje i naší schopnost tady a teď v dospělosti rozklíčovat a uspokojovat své potřeby. To nás později znovu posiluje ve schopnosti prožívat a užívat si sociální kontakt v blízkých vztazích.

Jak funguje kruh připoutání a potřeb?

Je možné si to dobře představit, když si vzpomenete na nějaké malé miminko a jeho maminku.

kruh-pripoutani-a-potřeb

Dítě cítí nějakou potřebu (např. hlad),  vyšle signál (většinou pláč), maminka signál zachytí a správně ho rozklíčuje a uspokojí (nakrmí ho). Vzápětí dítě cítí další potřebu (např. pochovat), maminka signál zachytí a správně ho rozklíčuje a uspokojí, a tak opakovat třeba 200x za den.

Když maminka ve většině případů zachytí signály dítěte a správně je rozklíčuje (k tomu je potřeba určité dávky tzv. jemnocitu), tak se jí podaří lépe potřeby dítěte uspokojit. Človíček je pak na dobré cestě vytvořit si typ tzv. BEZPEČNÉ CITOVÉ VAZBY a má větší šanci důvěřovat v sebe a v okolní svět  ve vztazích.

Když se dítě narodí v rodině, která uznává spíše tzv. „anglický odtažitý styl“, nebo naopak „příliš pečující styl“ uspokojující potřeby dítěte dřív, než ono samotné pocítí jejich nedostatek, může být jeho cesta ve vztazích spíše typu tzv. NEJISTÉ CITOVÉ VAZBY.

Jaké potřeby tedy máme?

Kdo se už před námi plavil a co objevil? Bylo jich mnoho a lze si je vyhledat, ale např. dobře známý americký humanistický psycholog Abraham H. Maslow rozlišoval potřeby VYCHÁZEJÍCÍ Z NEDOSTATKU (základní potřeby) a potřeby SPOJENÉ S BYTÍM ČLOVĚKA (vyšší potřeby).

Potřeby, které vycházejí z nedostatku (deficitu) nazval D-potřebami (např. potřeba potravy, spánku, sexu, uplatnění; potřeba jistoty a bezpečí; potřeba příslušnosti ke skupině a lásky; potřeba úcty a uznání).

Vyšší potřeby, které jsou spojeny s bytím člověka, nazval B-potřebami (např. estetické potřeby; potřeba poznávání, seberealizace a sebetranscendence).

Některé potřeby mohou vyplývat jak z deficitu, tak z bytí. Např. láska může pramenit z nedostatku citových vztahů, které si chce člověk saturovat, nebo může vycházet z přání prokázat druhým lidem dobro.

Nelze zapomínat i na tzv. skryté potřeby, které hrají ve společenském chování značnou roli.

Proč je důležité o našich potřebách vědět?

To, co hovorová řeč často nazývá povahou člověka, může být chápáno i jako „obranný charakter“ vypracovaný v souvislosti s frustrací (strádáním) v procesu uspokojování základních potřeb.

Potřeby tedy velmi stručně jsou základní a vyšší. Mezi ty základní kromě fyzických potřeb patří zejména:

  • přijetí druhými lidmi,
  • bezproblémové vztahy s nimi,
  • a zjednodušeně uspokojování psychických potřeb PÉČE, PODPORY, HRANIC, BEZPEČÍ, DOTYKŮ A STIMULACE.

Osobnostní svéráz je pak dán naší reakcí na to, že všechny naše potřeby nemohou být v každém okamžiku plně uspokojeny. Dále má vliv na to, jak se svými potřebami zacházíme sami. V neposlední řadě je dáno i to, jak zachází s našimi potřebami okolí, lépe řečeno, jak přistupuje k uspokojování našich potřeb.

Okolí může reagovat:

  • Kladně, a to akceptací. Potřeby jsou přijímány, nikoliv odmítány. Podstatné je, že je blízcí lidé chápou a přijímají je. To je předpoklad pro harmonické vztahy.
  • Na lidské projevy reaguje prostředí záporně a tím dotyčného frustruje. Pak po čase přijde moment, kdy lidský organismus začne reagovat, jak jinak, než emocemi. S nimi souvisí různé emoční projevy – např. úzkost, pláč, agrese.

Nejde o nic složitého, ale je velmi důležité, si své potřeby a potřeby druhých zvědomit. V minulých generacích bylo mnoho rodičů konfrontováno s výchovným stylem tzv. „nerozmazlování, neboť život se s nikým nemazlí“, což často způsobuje deficit, potlačení, či odmítání základní potřeby DOTYKŮ. Snad i proto vyrostlo mnoho lidí „sebe-odmítajících“ v angličtině „self-negation“.

Jak se může projevovat deficit základních potřeb?

Člověk pak často přijímá, to co je mu předáváno z vnějšku. Hodně věcí obrací proti sobě. Jako základní cíl svého bytí může mít metu „vyhovět okolí“, což je vlastně proti jeho přirozenosti, neboť cílem biologických organismů je primárně uspokojení vlastních biologických potřeb.

Je samozřejmě důležité pro lidské společenství a štěstí myslet na druhé, projevovat lásku, úctu, respekt a sounáležitost, pomáhat si atp. To vše, ale ve skutečnosti konáme ve vztazích až poté, co tyto hodnoty a potřeby prokážeme sobě.

Pak je naděje, že můžeme vstupovat do vztahů naplněni tzv. v nadbytku a máme co nabízet a zároveň si můžeme vybírat, nikoliv vyprahlí v důsledku neznalosti sebe sama a svých potřeb vytvářet závislé vztahy a tzv. brát cokoliv.

Když půjdeš dlouho po poušti vyprahlý žíznivý, kdokoliv Ti nabídne džbán vody, půjdeš s ním. Když však stejného člověka potkáš najedený, napitý, spokojený  a  nabídne Ti džbán vody, můžeš si dovolit říci “ DĚKUJI A CO DÁL“?

V potřebách není dobro a zlo. Dobro a zlo je jen ve způsobech uspokojování potřeb.

Trvale potlačené potřeby, pudy nevedly nikdy k ničemu dobrému, proto se toho vyvarujme a svůj baťůžek potřeb na cestu pěkně pravidelně kontrolujme a naplňujme. Většina našich bazálních potřeb by měla být před každou plavbou do „hlubších vod“ uspokojena.

A teď v průběhu naší plavby klidnou krajinou můžeme zkoušet hledat odpovědi na otázky do našeho Deníku potřeb.  V dalším díle se k nim budeme vracet a blíže si je představíme. Máte chuť? Já ano, tak šťastnou plavbu!

Až se vydáš na cestu, stezka se objeví“

D. Rúmi

LODNÍ DENÍK POTŘEB

  • Jaké 3 potřeby jsou pro Tebe tady a teď důležité?
  • Kde a v čem nacházíš naplňování těchto potřeb?
  • Jaký je Tvůj hlavní zdroj naplňování těchto potřeb?
  • Co se musí stát, abys tyto potřeby naplnil?
  • Kterou z uvedených potřeb důvěrně znáš a naopak která je Ti téměř neznámá?
  • Která potřeba a její uspokojování byla ve Vaší rodině nežádoucí?
  • Která potřeba si přeje být hned teď naplněna?

CVIČENÍ NA ZÁVĚR

Vzpomeňte si na osobu, která podle vás umí optimálně naplňovat své potřeby (i ty které jsou pro vás problematické). Popište, co dotyčná osoba dělá dobře a zkuste se nechat inspirovat tím, jak to dělá.

 

Inspirace a seznam použité a doporučené literatury:
Portál Šance dětem
Institut rodinné terapie a terapie poruch citové vazby, Martin
RICHO, David. Odvaha důvěřovat, Praha: Beta 2012
BOLWLBY, John. Vazba, Praha: Portál, 2010
VRTBOVSKÁ, Petra, O ztraceném dítěti a cestě do bezpečí, Praha: Natama, 2010
POTHE, Peter: Teorie vazby a prevence týraní a zanedbávání dětí, Futurum, 2001
ŠULOVÁ, Lenka: Raný psychický vývoj dítěte. Praha: Karolinum, 2004

Save

Save

Save

Save

Save

Mohlo by se vám líbit...