Sebekoučink I – Na co se soustředíme, to roste.

Zdroj obrázku: viz odkaz

 

„Jak můžu pokračovat ve svém rozvoji po skončení koučování“

„Co můžu pro sebe udělat, když si nemůžu dovolit zaplatit kouče?“

 

 

„Jak si jako kouč můžu zajistit dostatečnou psychohygienu?“

Tyto otázky jste už určitě někdy dostali, případně si je sami položili. Jak jste odpověděli? Možná právě tak, že jednou z možností je sebekoučink.

Sebekoučink? Co je to?

Povídali jste si v dětství s panenkou nebo medvídkem a odpovídali i za ně? Sebekoučink je vlastně taky taková hra, kterou hraje člověk sám se sebou a plní přitom dvě role, je zároveň kouč i koučovaný. Sebekoučink je v podstatě umění pomoct si sám sobě svými vlastními myšlenkami a pocity. To už děláme. Denně několikrát. Potíž je v tom, že to sic děláme, ale většinou nevědomky a proto to nepřináší takový užitek, jaký by mohlo. Cílem je tedy udělat z nevědomého vědomé a tedy mnohem účinnější. Vědomý sebekoučink je cílený vnitřní dialog, který propojuje obě naše hemisféry, pravou emoční a levou racionální. Vím, co chci (racio), a taky si uvědomuji, jak se pak budu cítit (emoce).

Co mi sebekoučink přinese?

V prvé řadě je třeba vzít vážně varování, že se vám může stát, že prokouknete sami sebe a už nebude na co se vymlouvat. Nemůžeme si v životě vybrat všechno tak, jak bychom chtěli, ale své pocity a své postoje si volíme svobodně. Při sebekoučinku jste sami se sebou a za sebe. Není třeba a není před kým hrát nějaké role, nasazovat si masky, natřásat se, případně se nechat litovat. Není před kým se cítit trapně nebo se stydět, sami se sebou přece již žijete tolik let a vše o sobě víte, to dobré i to, na co až tak pyšní nejste.

Díky sebekoučování mohu například zjistit, čemu se pořád bráním a co za tím vězí. Objasním si, co mi přináší stará perspektiva, které se držím a nechci pustit. Proč to nechci vidět i z jiného úhlu? Už jen tohle často stačí, aby člověk byl schopen změnit omezující postoj na konstruktivní.

Tak jak to říkají má oblíbená známá koučovací pravidla:

  • Když udělám to, co dělám vždy, dostanu to, co dostanu vždy.
  • Pokud chci mít něco, co jsem ještě neměl, musím udělat něco, co jsem ještě neudělal. Třeba koučovat sám sebe. 🙂

Jak ten sebekoučink bude vypadat?

Pro sebekoučink je typický tzv. disociovaný stav – jsme pozorovateli sama sebe, vnímáme se jako součást scény, nahlížíme na sebe jakoby z nadhledu, můžeme si to představit třeba jako pohled z balkonu na divadelní představení našeho života. Takto zapojujeme více pravou mozkovou hemisféru a díky tomu si umíme věci snadněji představit, jsme kreativnější a méně svázání předsudky. Jsme schopni si mnohem snáze uvědomovat souvislosti, nalézat nové vztahy mezi údaji uloženými v naší paměti a především začneme být schopni mnohem více tyto nově objevené spojitosti prakticky využívat.

Viděli jste film „Všemocný“, v originále „Limitless“? Zkrachovalý spisovatel se dostane k utajované droze NZT, která způsobí, že je najednou schopen využívat informace s ohromnou efektivitou. Vše, co kdy viděl, slyšel a přečetl, se mu skládá do logických propojení, vše zvládá zpracovat a zužitkovat. Tak takhle nějak to při sebekoučinku může vypadat, ale bez NZT. Při sebekoučinku jdeme doslova sami do sebe, vedeme vnitřní dialog sami se sebou, prohledáváme svůj soukromý „archív“ znalostí a zkušeností a hledáme nové spojitosti.

OK, jdu na to, co všechno k sebekoučinku budu potřebovat?

Jako u každého koučinku musíme znát cíl, kterého chceme dosáhnout. Musíme mít také chuť se na něj zaměřit, musí to být pro vás v dané chvíli priorita, věc, která vás opravdu trápí. Pochopitelně si na sebekoučink potřebujete vyhradit dostatečný čas pro sebe a pro daný problém. Doporučuji si schůzku sám se sebou napsat do diáře jako jakýkoli jiný termín jednání a místo zvolit takové, kde víte, že nebudete rušeni. Co třeba ta nová kavárna, kterou nedávno otevřeli blízko vaší kanceláře?

S časem je potřeba počítat o něco delším než by trvalo běžné koučovací sezení, ono přeskakovat z jedné role do druhé vám dá zabrat, obzvlášť pokud sebekoučink zkoušíte poprvé. Samozřejmostí je chuť sám sobě klást otázky, přemýšlet nad nimi a odpovídat si na ně. Někomu stačí jen tak v hlavě, mně se více osvědčilo připravit si tužku a papíry a vše psát, tak jako to dělám i v pozici kouče s klientem. Vyzkoušejte obojí a uvidíte, co vám bude sedět.

Jaké metody jsou při sebekoučinku vhodné?

Óóó, výborně, pokud jste došli až sem, vypadá to, že vás téma sebekoučinku opravdu oslovilo, to mě moc těší.

Metody lze použít téměř ze všech koučovacích směrů. Naprostým základem jsou otevřené otázky, tedy ty, které začínají slovy co, kdo, kdy, kde, jak, k čemu. Tyto otázky dokáží směřovat naší pozornost přesně tam, kam potřebujeme, pomáhají dostat se do stavu disociace, uvolňují zablokované vědomosti a zkušenosti z asociovaného stavu, tedy stavu, jak se na svět díváme většinu svého života, vidíme věci jen v určitém zorném úhlu a náš pohled na realitu je emočně zkreslený, opomíjíme řadu faktů, omezují nás naše předchozí zkušenosti, přesvědčení a s nimi spojené emoce.

Příklady:

Mám pojmenovaný problém.

  • Jaký je můj podíl na něm?
  • Co na této situaci můžu ovlivnit?
  • Jak to můžu udělat?
  • Jak na to můžu reagovat?
  • Proč je to pro mě důležité?
  • Co mi přinese vyřešení problému?
  • Jak se budu cítit?
  • Jaké mám možnosti?
  • Co nového můžu vyzkoušet?
  • Co k tomu potřebuji?
  • Kdo nebo co mi s tím může pomoci?
  • Kdy začnu?….

Doporučuji si otázky nachystat dopředu, písemně, v rámci přípravy na schůzku se sebou samým.

Konkrétní vyzkoušené metody na konkrétní častá témata sebekoučinku pro vás připravím na příště, v pokračování tohoto článku.

Hodně zdaru a spoustu nalezených odpovědí při sebekoučinku.

Save

Save

Save

Save

Save

Save

Save

Save

The following two tabs change content below.