Supervize, koučink a terapie ve školství?

„Když klient řekne nevím, čekám, vždy totiž přemýšlí“.

Supervize ve školství

Supervize je práce s klienty, nejen pomáhá, ale odráží se v přístupu k rodinám, dětem i kolegům a kolegyním. Supervize byla do nedávna a někde se setkávám, že stále je téměř neznámý termín. Přesto zkušenosti již některé školy a školky se supervizi začínají mít a některá i soukromá zařízení, nebo dětské skupiny mají. Ve školkách toto slovo obvykle vzbuzuje pocit kontroly, inspekce, hospitace. Přesto jde v podstatě o vzdělávací aktivitu, o cestu k sebepoznání a jeho prostřednictvím k zlepšení práce se vztahem k sobě, k druhým, což je v této profesi velmi důležité. Při supervizi probíhá velká reflexe i sebereflexe.

Co je supervize

Supervize je odborná profesionální podpora pro profesionála. Kopřiva (2006) definuje supervizi jako proces praktického učení, kde supervizor pomáhá supervidovanému řešit vzniklé problémy, nebo alespoň zamezit jejich rozvoji. Matoušek et al., (2013) uvádí, že supervizi považuje za celoživotní proces a účinnou formu učení. V současném systému dobře fungující u sociálních pracovníků, kde v zákoně č. 108/2006 Sb. Zákon o sociálních službách, lze nalézt podmínky pro uskutečnění supervize i nutnost minimální kvalifikace supervizora.

Využívá se v profesích, kde se pracuje se vztahem, s emocemi a které jsou z tohoto hlediska velmi náročné. Důležitý je vztah mezi supervizorem a supervidovaným, není v něm žádná nadřazenost. Podmínkou supervizního kontraktu a smlouvy je pro mne dobrovolnost.V kontraktu sepíšeme důvod supervize, eventuálně problém k řešení a očekávání výsledku. Kontrakt lze v průběhu supervizních setkání měnit, rozšířit i zúžit.

Pracuji vždy s třemi důležitými prvky: téma, cíl a zakázka. Součástí práce je i osobnostní dotazník, s 8 oblastmi našeho života, vždy jedno, ovlivňuje druhé a přístup k němu. Ve své praxi „supervizorky“ v zařízeních, kde pracují s dětmi (dětské skupiny, školky), jsem se setkala se zájmem zatím okrajově, nebo svého supervizora již měli. Právě v této oblasti (školství) pokládám supervizi za velmi potřebnou, protože učitelům (vychovatelům), prochází rukama velká část populace a mají tak vliv nejen na jejich vzdělání a výchovu, na chování a jednání, na vztahy s okolím, ale i duševní zdraví. Přesto supervize není ve školském systému zcela neznámou, jsou oblasti, kde již bývá využívána relativně často a delší čas – například v poradenství nebo ve výchovných zařízeních. V případě selhávající rodiny, nefunkční rodiny, je právě učitel/učitelka pro dítě klíčovou osobou. Jako supervizorka nechodím do tříd – pracuji s dospělými zaměstnanci a s jejich názory, emocemi, vztahy, problémy.

Kdo může být supervizorem

V České republice neexistují státem pevně daná pravidla na supervizora, přesto nelze, aby supervizi prováděl každý. Např. zákon č. 108/2006 Sb., Zákon o sociálních službách, přesně definuje, jaké vzdělání je potřeba pro výkon povolání supervizora. Na druhou stranu, tudíž doposud, může supervizi vykonávat každý, kdo mám minimálně bakalařské studium
„humanitně“ zaměřené. Z hlediska profesní etiky je však nepostradatelné, aby měl supervizor kromě onoho „humanitního“ vzdělání (psychologické-ho, speciálně pedagogického, pedagogického či sociálně právního) alespoň supervizní vzdělání – resp. výcvik, po jehož absolvování získá akreditaci. Supervizní vzdělání není levná záležitost, není poté ani levná supervizní / koučovací hodina.

Co supervize nabízí

Pomáhá jednotlivcům i týmům dosahovat vyšších výkonů či efektivnějších nejen pracovních postupů. Posiluji s klientem jeho silné stránky, zaměřuji se na způsob myšlení a chování. Vede jednotlivce k nalézání vlastních zdrojů a postupů, motivace a posílení výkonu. Roste osobní rozvoj.

Supervize ve školkách

Dlouhodobě se zabývám mobinngem a bosingem na pracovišti a právě ona supervize funguje jako prevence, nejen těchto jevů, ale i jako prevence syndromu vyhoření. Právě lidé v pomáhajících profesích mají někdy neuvědomělou tendenci pomáhat klientovi – žákům-rodičům až na úroveň sebedestruktivního chování. Supervize pomáhá tam, kde jsou vztahové
problémy, emoční konflikty, tam kde nejsou nastaveny osobní hranice, tak kde se o problému nehovoří. Jde o rovnocenný vztah, na který nejsme zcela zvyklí, jsme zvyklí většinou na příkazy „shora“. Díky tomu bývá i role supervizora někdy přijímána jako role kontrolora. Osobně mám ve smlouvě uvedeno, že výstupem supervize bude pouze název řešení, bez
konkrétních úkonů. Ve školkách nyní díky „šablonám“ lze supervize v případě zájmu nasmlouvat, 20 hodin skupinové a 10 hodin individuální.

Vlastní zkušenost aneb něco málo o koučinku a supervizích z praxe

Nejčastěji řešeným tématem ve školkách a dětských skupinách jsou hranice. Hranice mezi klientem – žákem – zaměstnancem – rodičem. Běžná jsou drobná nedorozumění mezi pedagogy a rodiči, které si odnášejí zaměstnanci pravidelně domů, trápí je a v tuto chvíli je práce ona supervize cennou podporou pro tyto zaměstnance. Pracuji s nimi na tématech a cílech, pomocí koučovacích karet, díky nimž, se jednotliví zaměstnanci lépe otevřou. Po každé supervizi sbírám zpětnou vazbu, reflexi, sebereflexi. Každý zaměstnanec má možnost změnit to, co chce.

Jak bych charakterizovala bez definic koučink?

To co dělám s klienty, je ve většině případů zpočátku terapie. Většina klientů přichází pro radu „v nesnázích“ a práv ě to je ten čas, kdy vyhledají terapeuta, kouče, supervizora – někoho, kdo je spraví, kdo jim dá nástroje, ukáže cestu… Někteří čekají zázrak. Pracuji se zpětnou vazbou, používám terminologii klientů a stavím na jejich informacích, jejich realitě. Vždy záleží, s čím klient přichází a s čím si chce odejít, proč právě vyhledali mne?

Jak jsem „dospěla“ do kouče, supervizora?

Ano, člověk musí dospět, dozrát do určitých rolí. Pracuji s klienty 20 let, ať ve zdravotnictví, v sociální oblasti, ve školství, tak nyní s klienty individuálně či na supervizích. Sama jsem si zvolila studium systemiky, které mě velmi obohatilo a ukázalo můj životní směr a cíl mé práce. Koučink, terapie a supervize, ať ty studentské, učitelské, či zaměstnanecké mne velmi baví.

Co je podmíněné

Vztah supervizora a supervizanta, pocit jistoty, důvěry, ochoty, závazku a vzájemné spolupráce. Vždy musí být zakázka a cíl. Bez práce obou, nelze se pohnout.

Zdroje:

KOPŘIVA, K., 2006. Lidský vztah jako součást profese. 5. vydání. Praha: Portál. 147 s. SBN 80-7367-181-6.
MATOUŠEK, O., 2013. Metody a řízení sociální práce. 3. vydání. Praha: Portál. 395 s. ISBN 97-880-262-0213-4
Zákon č. 108/2006 Sb., Zákon o sociálních službách.

The following two tabs change content below.
Veronika Benešová
Tel.: +420 604 687 555
Veronika Benešová

Aktuální články od: Veronika Benešová (více)

Mohlo by se vám líbit...