Také skáčete po levé noze proti směru hodinových ručiček?

holubS koncem kalendářního roku a s vyhlídkou toho nadcházejícího mi v hlavě vyskočila vzpomínka na knihu Inner Game pro manažery a pasáž Tima Gallweye o sociálním podmiňování našeho chování. Připodobnil sám sebe k holubovi, kterého před jeho očima dokázal profesor Skinner napodmiňovat na přání jednoho studenta během přednášky tak, že skákal po levé noze proti směru hodinových ručiček.* Tim uvažoval, jaké jsou ty jeho sociální odměny, které ho nutí poskakovat po tenisovém kurtu, skládat zkoušky na Harvardu a dělat mnoho jiných věcí. Vždyť potlesk diváků po vyhraném zápase je jen zvuk, který naše ucho zaslechne. A přesto jsme ochotní pro tento zvuk obětovat mnohé. Diplom z Harvardu je také jen kus papíru. Tak co z něj vlastně činí něco tak žádaného ve firemním světě?

S počátkem roku, kdy máme tendenci reflektovat rok odcházející a činit si plány na ten další, mi dává smysl zamýšlet se nad hlubšími rovinami tužeb po úspěchu či uznání. Jako kouč jsem se zavázala, a stále znovu zavazuji, stát po boku klienta při jeho snaze o úspěšné dosažení cíle ať už v profesním či osobní životě. Do jaké míry však svou činností přispívám k tomu, aby jako ten holub poskakoval podle přání druhých, nalajnovaných stupínků kariérního růstu či očekávání, která na sebe sám klade?

A co z toho?

Vezmeme-li v potaz Maslowovu hierarchii potřeb, touha po uznání je základnější potřebou než sebeaktualizace a teprve po jejím uspokojení se člověk může plně realizovat. Již odmalička je dítě vedeno tak, že rodiče posilují jeho žádoucí chování pochvalou a trestají to, co se jim nelíbí. V určité vývojové fázi je dítě hodné, protože ví, že je tím potěší. Jsou lidé, u kterých tato fáze účelově hodného dítěte, které tímto získává své odměny, přetrvá až do dospělosti. Jak si uznání zajistí? Obvykle tak činí právě plněním očekávání svých i svého okolí prostřednictvím získávání diplomů a certifikátů, kariérním růstem, zakládáním rodiny či sportovními úspěchy. Jede-li člověk v těchto vyjetých kolejích, škola-hypotéka-první dítě-dovolená (teď už ne v Jugoslávii)-druhé dítě, obvykle někde na konci, kdy už to všechno má, přijde vtíravá otázka. A co z toho? K čemu mi to všechno je? Tuto krizi často doprovází pocit prázdnoty. Holub už skáče nejen proti směru hodinových ručiček, ale kromě toho ještě přeskakuje z nohy na nohu a dělá dřepy…

Pramení-li sny člověka jen z této úrovně, kdy touží po sociální odměně ve smyslu prestiže, pochvaly, statusu, apod., je jeho radost z dosažených úspěchů velmi pomíjivá. K pocitu skutečného naplnění obvykle nevede to, když se člověk řídí podle hesla „co by tomu řekli lidi?“ nebo „takhle je to správně, protože se to tak u nás vždycky dělalo“ a uspokojuje tak skutečné či domnělé požadavky svého okolí. Při mapování snů, tužeb a přání je dobré umět rozlišovat, které z nich jsou diktovány touhou po uznání a sociálními odměnami jako takovými a které jsou bytostně spjaty s člověkem a spadají do sféry sebeaktualizace a sebepřesažení.

Shrnu-li to z jiného úhlu ohledu, jako kouč nevidím svou roli v tom, abych posilovala  křepčení holuba metodami výkonového koučinku. Nějak mě to stále táhne k tomu dávat méně příjemné otázky o účelu a smyslu, objevovat skutečné potřeby daného klienta a dávat tak prostor pro jeho seberealizaci s velkým S.

Mým přáním do dalšího roku pro sebe i pro druhé je, abychom citlivě vnímali smysl a účel svých aktivit, a vědomě se rozhodovali pro takové, které přináší užitek nejen nám samotným, ale i našemu okolí. To nám umožní neposkakovat ve skříňkách, do kterých jsme se nechali dobrovolně uvěznit, ale vzlétnout.

 

Autorka článku:

Jana_nové foto.JPGJana Mynářová
Koučka, psycholožka, lektorka a překladatelka

www.vsimavykoucink.cz
linkedinProfil na Koučinkportálu

 

 

_________________________________________________________________________

* Metoda operantního podmiňování je způsob učení založený na posilování žádoucího chování odměnami, v případě holuba jde o zpočátku krmení. Skříňka, ve které je holub uzavřen, je vybavená krmítkem, zvonkem a tlumičem světla. V případě žádoucího chování (zde například pohybu proti směru hodinových ručiček) vědec zmáčkne ovladač, rozezvučí se zvonek, rozsvítí se světlo a holub dostane potravu z krmítka. Po určitém počtu opakování se z původně neutrálních podnětů (zvonek, světlo), stávají skutečné odměny. Holub už nedostane potravu, ale vnímá světlo a zvonek jako svou odměnu, což posiluje jeho chování. Tento druh učení lze pozorovat i u člověka.

Mohlo by se vám líbit...