To přece kouč nemůže dělat aneb jak si sami tvoříme hranice našeho světa

790abe9ecc56efc1c2ae77f6_640_poradenství„Ty bys svému klientovi řekl, co má udělat? Na to přece musí přijít sám!“
V očích tazatele jsem četl hluboký údiv, odpor a zhrozeni se nad mým přiznáním.
„To přece není koučink! To nemůžeš dělat“
„Vážně? A proč by ne?“ ptám se.
„No, protože to není koučink, není to koučink, to není koučink ….“

 

Od poradenství ke koučinku a od koučinku
k poradenství

Koučování je bezva způsob zkompetentňování klienta nebo jeho zaměstnanců. Neznám mnoho lepších cest, jak toho dosáhnout, a žádnou jinou ještě bezbolestnou. Jenže ani ono není universálním lékem na vše. Co pak? Pak je třeba se rozhodnout, kde je ta hranice a zda-li přes ni půjdu. A hlavně zda-li mohu a nebo zda-li dokonce nemusím.

Pro mnoho koučů, s nimiž jsem měl možnost mluvit, je dotek s touto hranicí něčím nepatřičným, metodicky nečistým a z principu zavrženíhodným. Zkuste nad tím chvíli přemýšlet. Za jakých okolností byste přestali koučovat a přešli do poradenství, klasického tréninku či nějaké jiné podoby vzdělávání, nebo dokonce za klienta něco udělali sami?

Zavřete oči a pak si napište tři případy, které vás napadly. Nic? tak to je zlé.

Co všechno byste udělal, když bych vám teď řekl, že hoří?

Hoří. Situace v které byste mohli s klientem strávit mnoho krásných minut v hořící budově a pracovat na jeho zkompetentňování, ale asi bude efektivnější ho vzít za límec a vyvléct ven. A zdaleka nemusí jít o skutečný požár v podobě exotermické oxidace hořlavých látek. Je klientovým přáním překonat dlouhodobé násilí na klientovi páchané? Inu i to je na jiný příběh a pro jiné šviháky než je kouč. Ale zdaleka ne vždy to musí být až tak vyhraněné. Vytahuji blok a dávám mu do ruky číslo na právníka, zvedám telefon a může být hůř.

Kde koučování selhává, aneb vítejte ve světě absurdních případů

Klient otevírá dveře, jde na koučink, křeslo již čeká, oba jsme naladěni, jen mu něco přece jen chybí. Celý se kroutí jakoby chytal křeč, nakonec tiše špitne: „Kde tu je toaleta?“ Ano, klient něco neví a já ho teď zkompetenťním. „Určitě jste již dříve na nějakých toaletách byl, co mělo jejich umístění společného?“ Klient pomalu trne, duchem se odpojuje a nervózně tiká po místnosti. Možná hledá něco, čím by mě praštil ….

Ano, jsou situace kdy je jednoduší klienta nekoučovat a prostě informovat. Nejsem-li si jistý, mohu se přímo zeptat, zda-li o to stojí. Popřemýšlejte kolik takových signálů vám občas klient vysílá sám a co jste s nimi udělali.

Do pekel s koučováním! Užitečnost!

Jsou situace, kdy koučování může být hodně dlouhou zajížďkou, která k tomu všemu ještě nemusí být užitečná. V tom lepším případě. Jak to poznat? To je velmi podobná otázka otázce „jak klientovi neublížit“. Přemýšlejte o ní.

 

Autor článku:

Fotka_garant_Petr ŠnajdrPetr Šnajdr
Business konzultant, mentor, kouč

www.petrsnajdr.cz
linkedin

 

Mohlo by se vám líbit...