Umíte těžit ze svých zkušeností?

oko

 

 

 

 

 

Každý den, každá minuta a snad i každá sekunda je příležitostí k neustálému rozvíjení sebe sama. Při zběsilém tempu, kterým se naše životy vyznačují, však máme málokdy možnost tyto okamžiky zachytit. Mnoho lidí se raději dívá dopředu, konstruktivně plánují nebo si naopak ve své mysli vytváří katastrofické scénáře. Málokdo se však umí také otočit zpět a vytěžit maximum z toho, co už má za sebou. A nemluvím zde o sebezničujících myšlenkách ve stylu „Tohle jsem neměl říkat…“, „Tomuhle jsem měl věnovat víc pozornosti!“ nebo oblíbené „Nestihl jsem, co jsem potřeboval.“

V tomto článku bych se ráda věnovala tomu, jak můžeme v koučinku pracovat s učením se z vlastní zkušenosti. Kdyby bylo pravdou to, co se slepě dokola opakuje, že koučink není o pohledu do minulosti, bylo by to stejné jako brát krátkozrakému brýle do dálky. Podíváme se tedy na to, jak lze klienta vést ke konstruktivnímu ohlédnutí se zpět a vyvození důsledků při nastavování akčního plánu.

Pozorování a vnímání

Tim Gallwey ve své knize Inner Game pro manažery uvádí, že při učení se ze zkušenosti je skvělé to, že člověk věci dělá a učí se z nich zároveň. Obvyklou výmluvu, že na to není dost času, můžeme minimalizovat tím, že si člověk uvědomí, že potřebuje jen minimum času ke stanovení učebního plánu a pak opět minimum času na závěrečnou reflexi. Mezi těmito dvěma časovými body probíhá akce, nebo-li samotná činnost, při které člověk pozoruje a vnímá to, co si předem naplánoval.

Jako příklad využití mohu uvést jednoho klienta, který trpěl pocity trémy při prezentacích před svými potenciálními zákazníky. Znáte to, vyschlé hrdlo, zpocené ruce a zrychlený tep. Při stanovení učebního plánu jsme se zaměřili na zostřené vnímání těchto třech projevů jeho vegetativního nervového systému. V průběhu prezentace měl ve své mysli škálovat tyto tělesné projevy a to mu poskytlo možnost poodstoupení do pozice pozorovatele. Pak šel do akce, kde sledoval sám sebe a na dalším koučovací sezení jsme jeho sebepozorování vyhodnocovali. Uvědomil si faktory, které zhoršují jeho pocity úzkosti (myšlenky, že to nezvládne a dojem, že ho ostatní negativně hodnotí) a rovněž zachytil faktory, které jeho psychiku podpořily (samotná pozice pozorovatele z odstupu a tělesné kotvení přes tužku v ruce). Opakování těchto učebních cyklů a vyvození logických akčních kroků vedlo k jeho lepší seberegulaci a uvolnění trémy. Byl poté schopen svou trému zachytit ve chvíli, kdy se v náznacích objevila, a přijmout ji jako „starého známého“.

Metoda reflektování

Další metodu, kterou můžeme jako kouči pro učení se ze zkušenosti využít, je reflektování, jehož autorem je Mirko Frýba. Reflektovat znamená vést si události před očima, přičemž časové období, které takto reflektujeme, je různorodé. Může jít o koučinkové sezení, celou spolupráci, jeden den nebo například dobu, po kterou jsme pracovali pro určitého zaměstnavatele.

Uvedu zde postup reflektování dne:

1) Sednu si se zavřenýma očima a soustředím se na svůj dech. Uvědomím si dotyk nohou s podložkou, dotyk těla se židlí a dotyk rukou. Díky tomu vím, že jsem teď a tady. Zpřítomním si svůj záměr zreflektovat si dnešní den.

 

2) Ve své mysli se přesunu do chvíle, kdy jsem se ráno vzbudil a uvědomím si první událost, která se k tomu váže. Tento zážitek si jednoduše pojmenuji, stačí mi k tomu dvě až tři slova.

 

3) Od této první věci, která mi přišla na mysl, se na pomyslné časové ose posouvám dál směrem k přítomnosti a uvědomím si další zážitek, který mně napadá. Vždy ho krátce pojmenuji a jdu zase dál. Takto se postupně posunu až do chvíle, kdy sedím teď a tady.

 

4) Pro ukončení si znovu uvědomím dotyk nohou s podložkou, dotyk těla se židlí a dotyk rukou. Zhluboka se nadechnu, vydechnu a otevřu oči.

 

Reflexe dne by měla zabrat zhruba 10 minut, a aby se člověk nezamotal do svých myšlenkových konstrukcí a pokračoval stále dál, je zapotřebí určitého soustředění. V případě, že si uvědomí, že myslí na něco jiného, je dobré se vrátit k poslední události a nechat si volně vybavit tu další. Dále je důležité akcentovat, že se nejedná o paměťové cvičení, necháváme volně vyvstávat jen ty zážitky, které nás napadnou jakoby samy od sebe. Po ukončení reflektování se můžeme vrátit k nějaké emočně vypjatější události uběhnutého dne a prozkoumat ji ve své mysli důkladněji, na úrovni našich myšlenek, pocitů a chování. A tady vyvstává skvělá příležitost pro učení se ze zkušenosti! Reflektování slouží jako dobrý nástroj pro úklid naší vnitřní domácnosti i pomocník pro uvědomění si, na čem chceme ve svém rozvoji dále pracovat.

Naprosto každý člověk může lépe využívat svůj potenciál, a to je jedna z věcí, ve kterou pevně věřím. Pomáhá mi to v překonávání překážek jak v osobním životě, tak i při práci s klienty. Učení se z vlastní zkušenosti je vynikajícím příkladem toho, jak lze vytěžit maximum z běhu událostí a je to zároveň i umění se pozastavit, umění rozvíjení vnitřní moudrosti.

 

Autorka článku:

Fotka_garant_Jana MynářováJana Mynářová
Koučka, psycholožka, lektorka a překladatelka

www.vsimavykoucink.cz
linkedinProfil na Koučinkportálu