Život jako film

 

„Být či nebýt, to je oč tu běží..“

Slova Hamleta, kterého stvořil geniální William Shakespeare, v nás nevědomky rezonují v momentě, kdy prožíváme větší, ale i menší krize. Stejně jako Hamlet se můžeme zamýšlet nad nespravedlností osudu. Ale my naštěstí nejsme ponořeni v takové destrukci jako Hamlet, který zvažuje dokonce i sebevraždu. My máme možnosti, způsoby a záchranné brzdy, které je možné použít v nouzi nejvyšší. S vědomím, že každá situace se dá řešit, se můžeme obrátit ke svým životním jistotám. Tedy pokud zrovna řešíme to, co máme relativně pod kontrolou, nebo to, co nemáme sice pod kontrolou, ale mohli bychom mít.

Zvládnout krizové situace může každému z nás pomoci jedna velmi jednoduchá, ale účinná technika.

Život jako film

Udělejte si pohodlí, vytvořte si příjemné místo a prostředí, kde se cítíte bezpečně. Poté si v klidu, pomalu a pečlivě vybavte onu nepříjemnou situaci, kterou jste nedávno prožili. Ano, správně – tu kterou byste nejraději ze svého života lusknutím prstu vymazali. Přehrajte si ji v mysli jako film, se všemi detaily, barvami, vůněmi, a především emocemi, které vám tato situace přinesla. Přehrajte si ji, jako byste v ní byli znovu, tentokrát už ale v bezpečí, pouze jako divák.

Poté co tyto chvíle opět prožijete, zkuste si obraz v určitém momentu zastavit, udělejte si v mysli jeden konkrétní obrázek. Máte? Tak, a teď jej zkuste od sebe co nejvíce oddálit, jako když jste si doma zapomněli brýle… Až jej budete mít od svého vnitřního zraku tak daleko, že obraz bude sotva patrný, zahalte tuto imaginární fotku do černobílých až zažloutlých odstínů.

Jen vybledlá vzpomínka

Poté si fotku pomyslně zmenšete tak, aby připomínala jen malinké smítko, které leží nepovšimnuto někde na neuklizeném stole. Takový kousíček prachu, který byste mohli pouhým zapojením trošky dechu sfouknout na zem. Pak už stačí jen málo – vezměte v mysli tento drobek a vyhoďte ho do koše, případně spláchněte do odpadu, vhoďte do ohně. Zmačkejte do malinké kuličky, zašlápněte do koberce. Vyfoukněte z okna mezi barevné podzimní listí, až se mezi ním úplně ztratí. To už je jen na vás, jaký pocit ve vás ta která možnost vyvolává.

Hotovo? Výborně. A teď si v duchu odpovězte na následující otázky:

  • Jak se cítíte? 
  • Co vám tato technika přinesla?
  • Pomohlo vám to? 
  • Jak teď vnímáte sám/sama sebe? 
  • Co jste při tom cítil/a? 
  • Jaké pocity to u vás vyvolalo?

Možná vaše pocity nebudou pouze pozitivní, ale to je v pořádku. Smutek, vztek, ponížení nebo zoufalství – nejlépe se jich zbavíte tak, že sami sobě dovolíte je opět a naplno prožít. Jen tak sami v sobě uvolníte prostor pro pocity mnohem příjemnější – naději, lásku, štěstí, spokojenost a harmonii.

Nebraňte se negativním pocitům, k životu zkrátka vždy patřily, patří a patřit budou. Jen je dobré naučit se, jak s nimi zacházet tak, aby způsobily co nejméně bolesti.

Můžete v budoucnu podobnou techniku použít?

Náš život je tvořen rozhodnutími, které ovlivňují naše další bytí. Buďme tvůrci svého života, je jen na nás, jak se k nepříjemným situacím postavíme a jak rychle a elegantně je dokážeme zvládnout. Ten pocit, kdy nad danou situací alespoň v duchu zvítězíme, zvládneme ji, si uložme a vybavme si jej, kdykoliv nás bude něco ohrožovat.

Mohlo by se vám líbit...